Kam v prosinci za ledolezením? Do Rimetské soutěsky
Geologický skvost
Návštěva jednoho z nejpozoruhodnějších přírodních výtvorů středního Rumunska místy vyžaduje schopnosti cirkusového provazolezce. Odměnou za balancování na ocelových lanech vám ale bude pohled na říčku protékající monumentální skalní branou.
O kus dál se k sobě stovky metrů vysoké skalní stěny přiblíží natolik, že budete muset zout boty a začít se brodit. Můžete přitom obdivovat skalní převisy a obří kotle, které voda vyhloubila v měkkém vápenci.
Za normálních okolností se tu namočíte maximálně po pás, ale po prudším lijáku se Rimetská soutěska stává neprůchodnou. Pokud ovšem nezamrzne, jako právě teď v prosinci. Vznikne tak ideální terén pro ledolezení na bočních vodopádech nebo prostě jen pro originální zimní trek s mačkami a cepínem.
Vůně kořalky
Zhruba po dvou kilometrech se Rimetská soutěska rozšiřuje. „Osamělá a nepřístupná ves Cheia spočívá v hlubokém kotli bez cest a elektřiny uprostřed čtyř soutěsek,“ napsal před lety Miloslav Nevrlý v knize „Karpatské hry“. Dnes už zbývá ze vsi jen pár opuštěných, rozpadajících se domů. Staří obyvatelé vymřeli a mladým už se nechce brodit vodou ani balancovat po ledě.
Cesta vzhůru údolím do první větší vesnice Bradešti zabere nejméně další hodinu. Pro obyvatele samoty Cheia to kdysi bývala nejkratší a nejschůdnější cesta do civilizace. V Bradešti ji dnes reprezentuje fungující kostel, veřejný telefonní automat a hospoda. Její majitel Vasile tu do vás nalije horký čaj a domácí kořalku. Osobně vyzkoušeno, i když jen v létě!
A jak se tam dostat?
Vlakem s přestupem v Budapešti dojeďte do rumunského města Alba Iulia. Přestupte na lokálku do stanice Teius, odkud už uvidíte bělostné hřebeny Trascau. Ideálním východiskem k jejich průzkumu je pravoslavný ženský klášter Rimet, ležící jen pár kilometrů severně od Teiusu. O geologických zajímavostech Rimetské soutěsky se dočtete víc v knize Michala Buličky „Rumunské Karpaty“ (Mirago 2009).
Napsat komentář