Na exotické cestě vám připadá zajímavé a fotogenické úplně všechno, zvlášť prvních pár dnů, než se člověk rozkouká. Takže zběsile pobíháte a cvakáte jako o život. Doma pak zjistíte, že máte kartu zaplevelenou tisíci nesmyslných snímků, které nevypovídají o světě, ale o vaší roztěkanosti.I ta největší karta má někde konec. V nejhorším sice můžete mazat i relativně dobré fotky, které jste si chtěli nechat, ale lepší je vzít si karet víc. V naprosté většině zemí je sice můžete dokoupit, ale jen ve velkých městech. Variantou je vzít si externí disk a fotky na něj stahovat, případně využít služeb internetových kaváren a minilabů, kde vám fotky vypálí na CD/DVD.

Všudypřítomný prach útočí na foťák nejen na pouštích, ve vlacích a v autobusech, ale i ve městech. Nezapomeňte si proto speciální štěteček nebo vyfukovací balónek, kterými prach šetrně dostanete ven. Vyplatí se také mít foťák zabalený nejen v brašně, ale navíc ještě v mikrotenovém sáčku, z něhož ho vytáhnete až v případě potřeby.

Další druh nástrah představují domorodci, kteří často chtějí bakšiš. Řešením je fotit lidi z dálky teleobjektivem, aby o tom nevěděli. Jinak je jenom na vás, jestli jim zaplatíte, nebo ne. Kromě pokřikování a tahání za rukáv vám většinou žádné nebezpečí nehrozí. Pokud k tomu předem nedostanete výslovný souhlas, neměli byste fotografovat zahalené muslimské ženy, spalování mrtvých a nic, co může mít strategický či vojenský význam. A pozor, v některých zemích jsou to třeba i přehrady, letiště, mosty, metro či nádraží! Také v některých chrámech se nesmí fotit. Osobně jsem byl kvůli focení zadržen na tak nepředvídatelných místech, jako je třeba autobusové nádraží v Teheránu, spalovací ghát Manikarnika v Benáresu (focený teleobjektivem z velké dálky z loďky) nebo vlakové nádraží v Kalkatě. I při focení „nevhodných“ a citlivých témat, jako jsou třeba žebráci, bezdomovci nebo lidé žijící na smetišti, na vás může někdo iniciativně zavolat policii.

V podobné situaci je asi nejlepší strategií udělat ze sebe blbé turisty, omluvit se z neznalosti předpisů, pochválit policistům pohostinnost jejich země a „špionážní“ nebo „ošklivé“ fotky před nimi s úsměvem vymazat. Pokud si chcete mermomocí vyfotit něco, o čem předem víte, že to může být problém, mějte u sebe dvě karty. Jakmile dofotíte, vyměňte je a tu první schovejte.

1. Příběh

Ve světě se doslova „fotí samo“. Všude kolem vás je neustále spousta vizuálně zajímavých námětů a neobvyklých situací, které věci neznalého diváka ohromí svou neobvyklostí. Jenže prvoplánově exotická fotka sice možná oslní vaše rodiče a kamarády, ale o ničem moc nevypovídá. Snažte se proto do každé fotky dostat i nějaký další rozměr, symbol, příběh nebo nadčasový vizuální přesah. Příklad: za chrámem vychází slunce a dělá kolem něj světelnou auru. Výsledkem může být mystická fotka s „božským“ svitem, ale jen pokud se vám podaří vymyslet, jak se technicky vypořádat s protisvětlem. Druhý příklad: žena zahalená až po oči v muslimském hábitu si u stánku kupuje erotické spodní prádlo, což je nejen symbolem střetu dvou světů, ale i vyvrácením předsudku o přehnané cudnosti muslimů.

2. Objektiv

Chrámy a další stavby nefoťte zblízka širokoúhlým objektivem, který bortí perspektivu. Raději použijte teleobjektiv z dálky. Lidi foťte dvěma osvědčenými způsoby. Buď hodně zblízka širokoúhlým objektivem, díky němuž do fotky dostanete i jejich okolí, které je často nějak charakterizuje. Na portrétu prodavače čaje pak zachytíte i interiér čajovny, bublající vařič, zákazníky… Portrét vyfocený širokoúhlým objektivem působí plasticky, hluboce a zajímavě. Nebo naopak použijte teleobjektiv a přitáhněte si portrétovanou osobu zdálky. Do fotky pak dostanete detaily výrazu obličeje, vrásky a oči. Okolí bude rozmazané a potlačené, což portrétovanou osobu zvýrazní.

3. Mažte!

Dobrá fotka často není otázkou talentu, ale kvantity kombinované s mazáním „odpadu“. Divili byste se, kolik profesionálních fotografů ověnčených cenami ve skutečnosti nemá talent, ale prostě jen fotí „na statistiku“. Na vybraný záběr vyplácají desítky až stovky snímků (často s různým nastavením času a clony), ze kterých pak vyberou jen ten jeden nejlepší. Dělejte to jako oni. Jde totiž vlastně jen o to, jestli nádherný motiv vyberete přímo v realitě (což dělá člověk s talentem), nebo až následně ze stovek fotek, které jste už vytvořili (což dělá člověk bez talentu). Focení „na statistiku“ přináší ovoce i při focení lidí, kteří se na různých snímcích různě tváří, usmívají, mračí nebo pitvoří. Nejde přitom o to trefit se do nejzajímavější grimasy, ale mít z čeho vybírat.

4. Kompozice

Naučte se pracovat s tlačítkem aretace zaostření (levné foťáky ho bohužel postrádají). Ostrý ústřední námět, na který chcete položit vizuální důraz, pak totiž nemusíte mít v centru snímku, což je vždy trochu nuda. Postup je následující: vyberu ústřední námět (třeba obličej rikšáka), zaostřím na něj, zaaretuji zaostření, pohybem foťáku změním kompozici a domáčknu. Ostrá část snímku pak bude u kraje nebo jinde, kde ji chci mít.

5. Ostrost

Naučte se pracovat s hloubkou ostrosti, tedy s rozsahem toho, co je na fotce zaostřeno na ose od ústí objektivu směrem do nekonečna. Pokud je ostré úplně všechno, není to vždycky výhoda. Zbavujete se tak totiž možnosti tvůrčím způsobem něco zdůraznit a něco jiného naopak potlačit. „Umělecké“ fotky často mají ostré jen to, co fotograf považuje za důležité. Platí, že čím menší clona, tím menší hloubka ostrosti. Příklad: pokud fotím skupinu dětí stojících v různé vzdálenosti od objektivu a chci položit důraz jen na jedno z nich, přepnu na režim „priorita clony“ a nastavím ji na co nejmenší.

Text a foto: Redakce a Shutterstock