Výchozím bodem přechodu je Ružomberok, ne zrovna krásné průmyslové město v hlubokém údolí Váhu. V zimě tu často panují odlišné poměry než na hřebenech. Ružomberok bývá sevřen smogem, zatímco hory jsou zalité sluncem.

Ružomberok je tedy třeba co nejrychleji opustit. Na velkofatranský hřeben máte dvě možnosti. První je dvojice lanovek, které vás vyvezou z ružomberského předměstí Hrabovo (tam se přiblížíte městským autobusem) do výšky 1 200 m na horu Malinné (též Malino Brdo). Druhou volbou je použít autobus a „do stěny“ nastoupit v osadě Biely Potok (520 m). Lanovka se jeví jako ideální možnost. Varianta z Bílého Potoka je asi o dvě hodiny delší a taky namáhavější, ale zase si budete moci prohlédnout atraktivní horskou osadu Vlkolínec.

Ze sedla Vtáčnik, kde se obě varianty setkávají, vás čeká úporný výšvih lesem, který pak ale ustoupí horským loukám. Otevřou se první krásné výhledy. Před Vyšným Šiprúnským sedlem (1 330 m) se nezapomeňte otáčet. Za pěkného počasí odtud spatříte hřebeny Nízkých i Vysokých Tater a Chočské vrchy. Dál se hřebenovka vlní hlavně lesem, až sejdete k hotelu Smrekovica, kde můžete přespat.

Dvě majestátní hory

Dál už žádné lanovky nehrozí. Následující den ale „hrozí“ dvě z nejkrásnějších velkofatranských hor, Rakytov (1 567 m) a Ploská (1 532 m). Mohutné panoráma Rakytova si nejlépe vychutnáte z jižní strany, tedy až jej přejdete. Držte se tyčového značení, které se vyhýbá lavinovým svahům. To je důležité i v případě následující hory Minčol (1 398 m), kterou budete muset přešplhat přes vrchol.

Pravidlo „vrchol ano, traverz ne“ platí i v případě dalšího nádherného vrcholu Ploská (1 532 m). Zelenou značku obcházející kopec ze severu při větší sněhové pokrývce nepokoušejte, svah je lavinózní. A i kdyby nebyl, fantastický výhled z vrcholu Ploské stojí za námahu. Na všechny strany se tu otvírají neomezené výhledy.

Cílem druhého dne putování je krásně položená Chata pod Borišovom. Žádná zásobovací cesta pro auta, jen malá svažitá paseka uprostřed lesů. Večerní klid je absolutní a odlehlé poloze odpovídá i minimum civilizačních vymožeností: večer na chatě svítí jen petrolejka a v zimě tu není k dispozici ani tekoucí voda (musíte za ní ven). Jídlo a pití tu ale dostanete, stejně jako místo k přespání na palandě.

Přes nejvyšší vrchol

Třetí den už skoro pořád půjdete otevřeným terénem. Od nevýrazného vrcholu Chyžky (1 342 m) se terén pozvolně zvedá až na Ostredok, nejvyšší velkofatranský vrchol. S kótou 1 592 m vám do úrovně Sněžky bude chybět jen jedenáct metrů. Před sebou uvidíte valnou část zbývajícího pochodu pro tento den. Jižnímu obzoru vévodí vrch Krížna (1 574 m) s vysílačem.

Mezi Ostredkem a Krížnou půjdete po krásném oblém hřebeni pokrytém loukami. Bývá tu větrno, takže pozor na závěje. Z Krížné pak pozvolně sestoupíte západním směrem k hotelu Kráľova Studňa (1 270 m). Cestou vám možná zrak sklouzne do hluboké kotliny na jihu, tedy do povodí Hronu. Rozeznáte tam Banskou Bystricu a za ní lesnaté pásmo rudohoří.

Kráľova Studňa je omezeně dostupná horskou silničkou, v hotelu je proto „normální“ režim včetně restaurace a výběru mezi turistickým a hotelovým ubytováním. Ale pořád tu budete daleko od lidských sídel.

Návrat do civilizace

Hřebenovku Velké Fatry máte v podstatě za sebou, ale sestupový den je zajímavý. Nejbližší místo s dopravním spojením je obec Staré Hory a na výběr je sem hned několik tras. Můžete se vrátit pozvolným stoupáním ve stopách předchozího dne v protisměru na Krížnou a pak strmě sestoupit dolů přes Majerovu skálu. Tahle trasa je nejbohatší na vyhlídky. Zelená značka je o něco snazší a provede vás mohutným kotlem pod strmými svahy Krížné. Žlutá, nejméně frekventovaná varianta, směřuje přes táhlý hřeben Japeně (1 154 m) a pak prudce dolů do Starých Hor.

Ve Starých Horách si nechte aspoň hodinu na prohlídku. Už od středověku se tu těžilo zlato a stříbro a pěkný je i zdejší kostel z konce 15. století. Po třech dnech v horách jistě nepohrdnete ani přízemnějšími požitky v několika zdejších restauracích.

Praktické informace

Jak se tam dostat?

Z Prahy do Ružomberku dojedete vlakem za pět až šest hodin. Ze Starých Hor zpátky do Ružomberku jezdí často autobusy a trvá to asi čtyřicet minut. Alternativou je autobus do Banské Bystrice.

Kde složit hlavu?

Ubytování na hřebeni je vhodné si domluvit předem: hotel Granit Smrekovica (+421 914 324 188, Granitsmrekovica.sk), Chata pod Borišovom (+421 905 729 959), hotel Kráľova Studňa (+421 911 827 079, Kralovastudna.com). Pod Suchým vrchem je volně využitelná chatka bez správce, ale často bývá obsazena (GPS 48.9154853N, 19.0873908E).

Co si vzít s sebou?

Kromě běžného vybavení na hory nezapomeňte dostatek teplého oblečení, protože mezi chatami se není kde schovat. Při vyšší sněhové pokrývce se mohou hodit sněžnice. Před cestou je dobře zavolat na některou z chat a zjistit aktuální stav terénu.

Jak to bude dlouhé?

Na přechod Velké Fatry počítejte tři až čtyři dny. Jednotlivé etapy nejsou dlouhé (podle letního značení 4–5 hodin), ale postup může značně zpomalovat sníh a špatné počasí.

Na co si dát pozor?

V pohoří se vyskytují medvědi. Největší pravděpodobnost setkání je po ránu nebo za soumraku, za dne pak v hustém porostu. Medvědi lidskou přítomnost nevyhledávají, a pokud spatří člověka, většinou se sami vzdálí. Potenciálně nebezpečné situace ale mohou vzniknout, pokud zvíře (i nechtěně) překvapíte. Jako prevence se doporučuje hlasitěji mluvit nebo dělat jiný rámus. Při setkání pomalu a bez paniky ustupujte, až se zvíře ztratí.

Co nevynechat?

Dřevěnice v osadě Vlkolínec (asi pět kilometrů jižně od centra Ružomberku) jsou od začátku 19. století prakticky netknuté. Osada je vzorným dokladem středoevropské vesnické architektury, což Vlkolínci vyneslo zápis na prestižní seznam světových památek UNESCO. Určitě vás zaujme krásná poloha této jedinečné odlehlé vesnice, vystavěné ve strmém svahu (Vlkolinec.sk).

Text | Foto Vít Štěpánek