Jaké riziko podstupujeme na cestách?

Dnešní článek pojednává o tom, jaká rizika podstupujeme na svých cestách a jak se cestovatelé mohou bránit únosům a přepadení. v_2660_2660_ivan-brezina-pri-ceste-pres

Vzpomněl jsem si na příhodu mé pozdější manželky Ivy. Když se začátkem 90. let vydala na Východ přes Ukrajinu a Ázerbájdžán, v nočním vlaku z Baku na íránskou hranici byla přepadena několika ozbrojenými lupiči, kteří jí rozřezali bágl a ukradli všechny peníze. Jak podobným událostem předejít?

Medializované problémy

Především by vás to nemělo odradit od záměru někam vyrazit. I v tzv. „nebezpečných“ oblastech, mezi které patří právě Balúčistán, je statisticky vyjádřené riziko únosu nebo přepadení velmi malé. Z Taftanu do Kvéty přes poušť bez problémů projely statisíce západních cestovatelů. Vím, o čem mluvím – s manželkou jsme tu trasu absolvovali celkem sedmkrát. Jako novinář jsem navíc navštívil sever Srí Lanky během války s Tamilskými tygry, Nepál během povstání maoistů nebo pákistánské Karáčí během pouličních nepokojů.

Nedoporučuji, aby to nezkušení cestovatelé zkoušeli napodobit, a neříkám, že je Balúčistán bezpečnější než okolí Prahy. Jen připomínám, že v Česku za poslední rok došlo ke stovkám přepadení, znásilnění a vražd. Hana a Antonie měly prostě smůlu, jejich únos ale o bezpečnosti v Asii nic nevypovídá. Stejně jako velmi medializovaná smrt Petra a Gábiny v dubnu 2001 v severním Pákistánu. Nezabili je žádní muslimští teroristi. Šlo o loupežnou vraždu, která se tam bohužel občas stane asi stejně často jako v centru Prahy. Vrazi byli dopadeni a dostali doživotí.

Spolupracujte s místními

Před cestou si podrobně zjistěte, které oblasti jsou nebezpečnější než jiné a proč. Buď se jim vyhněte, nebo se v nich chovejte se zvýšenou opatrností. Základem je vždy lokální oděv. Nejenže jím prokážete úctu k místním zvyklostem, ale hlavně v něm splynete s davem a přestanete být nápadní. Najměte si lokálního průvodce, který vás upozorní na případná rizika a poradí, jak se jim vyhnout. Ideální je pobesedovat s místními policisty a případně je požádat, aby vám k návštěvě rizikových oblastí přidělili ozbrojenou eskortu. Ke zříceninám pět tisíc let starého města Mohendžodáro v jihopákistánské provincii Sindh mě doprovázeli dva samopalníci. V Balúčistánu se karavany přepadají tisíce let. Několik únosů, ke kterým tam v posledních letech došlo, většinou skončilo šťastně.

Balúčistán a Sindh ale není Indie, Nepál nebo Thajsko. V naprosté většině asijských zemí cílená násilná kriminalita proti cizincům prakticky neexistuje, a krom nejzkaženějších turistických center se proto nemusíte obávat přijmout pozvání domů, pohoštění či nabídku doprovodu. Stará a banální cestovatelská poučka říká, že všude na světě se zločinci stahují do velkoměst a do míst, kde se pohybují bohatí západní turisté. Na venkově a v zapadlých oblastech mimo hlavní turistické trasy nebudete mít s osobní bezpečností problémy a všude se setkáte s přátelskými a pohostinnými domorodci, ochotnými pomoci. Platí prostě nepřímá úměra: čím jsou lidé chudší a čím žijí dál od civilizace, tím jsou přátelštější a tím je mezi nimi bezpečněji.

Hra na city

Pro případ přepadení je dobré mít v kapse peněženku s menší částkou (řekněme 50 USD), která zloděje uspokojí a přinese mu pocit, že přece jen něco ukradl. Pak nastupuje psychologie přepadení a únosu, o které vycházejí celé odborné knihy. Především se s pachateli snažte komunikovat: sehrajte scénu na city, rozbrečte se, vysvětlujte, že už jste byli okradeni včera, že bez peněz cestujete za kamarádem, který slíbil, že se o vás v nouzi postará, předstírejte, že jste chudí studenti a že sami nic nemáte… O život jde opravdu jen málokdy. Hned po přepadení se snažte kontaktovat místní lidi, kteří většinou lupiče znají – mé manželce se s jejich pomocí podařilo získat část uloupených peněz zpět.

Pro pocit bezpečí je sice dobrý kapesní sprej se slzným či paralytickým plynem, ale nikdy jsem se nedostal do situace, kdy bych jej opravdu potřeboval. I v pacifistické Indii sice často dojde k hádce o peníze s řidičem rikši atd., vždy se to ale odehraje pouze ve verbální rovině. Nanejvýš vás přitom někdo chytí za šaty, žádné napadení vám ale nehrozí a tahat v takové situaci slzný sprej je nesmysl. A že slzák nepomůže proti namířenému kalašnikovu, je snad jasné.

Nenechte se okrást

Riziko a následky případného přepadení lze snížit několika jednoduchými fígly. V nočních vlacích necestujete sami v kupé. Přidejte se buď k jinému západnímu cestovateli, nebo k místní rodině. Nedávejte najevo své bohatství, nepřepočítávejte peníze na ulici. Pokud máte drahý fotoaparát známé značky, přelepte všechna jeho firemní loga černou izolepou. Cestujte pokud možno v ošuntělých šatech a s použitou výstrojí (čím otrhanější a špinavější bágl, tím lepší). Peníze nenoste v nabitém pouzdru na krku, které je pod tričkem vidět. Rozdělte je na několik částí – pak máte jistotu, že nepřijdete o všechno. Někteří cestovatelé doporučují v rizikových oblastech ukrývat peníze v botě, jiní je v malých zatavených igeliťáčcích zašívají do oblečení… Znovu je ale třeba zdůraznit, že podobná mírně paranoidní opatření nemají v naprosté většině bezpečných asijských zemí smysl.

Text a foto: Ivan Brezina

Add Comment Register



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


dva × = 12

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Free mockups