Jak si užít Řecko: Nechte na sebe zapůsobit kontrast duchovna a alkoholu

Většina českých turistů vidí z Řecka jen pláže, moře a pár rozsypaných chrámů. Tahle jižní země ale nabízí mnohem víc důvodů, proč se na její území vypravit. shutterstock_62862979

Jedním ze tří výběžků řeckého poloostrova Chalkidiki je na východě hornatý a obtížně přístupný Athos, na kterém leží mnišský stát zvaný Svatá Hora (Agion Oros). Pro pravoslavné křesťany má jedinečný význam jako jedno z duchovních center pravoslaví, kde je přes tisíciletí nepřetržitě pěstována duchovní tradice.

Ve starobylých monastýrech a poustevnách jsou uchovávány práce ikonopisců, řezbářů, kaligrafů a dalších umělců. Většina klášterů patří Řekům, ale je tu i po jednom monastýru bulharském, ruském, srbském a rumunském. Někteří řeholníci bydlí osaměle mimo kláštery na svazích pohoří či v menších poustevnách.

Na kajaku do mnišského státu

Vstup na poloostrov Athos je přísně omezován. Na svém území mniši z veškerého samičího plemene trpí jen kočky a slepice. Přístup turistů omezuje povolení zvané diamonitirion. Každý den jich je vydáváno jen sto pro pravoslavné věřící a deset pro ty ostatní. O diamonitirion musíte požádat před vstupem. Jeho papírovou podobu dostanete před vlastní návštěvou ve správní kanceláři v Uranopolis.

Na Svatou Horu se dostanete po moři, pěšky nebo na oslu. Loď vyjíždí každý den z vesničky Uranopolis a kotví v hlavním přístavu Dafni. Odtud musí každý poutník navštívit správní centrum v Keryes a pak už se může po Svaté Hoře volně pohybovat. Nesehnali jste diamonitirion? Běžný turista si bez něj může prohlédnout poloostrov ze vzdálenosti asi tří kilometrů z paluby výletní lodi, které pluje podél pobřeží.

Už několik let se pokouším stát prvním mořským kajakářem na světě, který přijede „po vlastní ose“, zažije duchovní očistu v některém z klášterů a vystoupí na horu Athos (2 033 m). Zatím mě ale opakovaně odmítají. Alternativou mi bylo pětidenní obeplutí prostředního „prstu“ Chalkidiki – Sithonie, odkud se dají zahlédnout kláštery i překrásný východ slunce nad Athosem. Podle místních rybářů je Athos místem, kde ztroskotalo nejvíc lodí v celém Řecku.

shutterstock_90557509

„Létající kláštery“ v Meteoře

Nemáte čas ani sílu se o vstup na Athos aspoň pokusit? Zajeďte si na severozápad Řecka prohlédnout pravoslavné kláštery Meteora. Od 14. století začaly být stavěny jako přirozené pokračování skal, takže jsou dokonale sladěné s přírodou. Vypadají, jako by se vznášely, a od roku 1988 jsou pod ochranou UNESCO.

Počínaje 18. stoletím ale začaly kláštery bohužel upadat. Mnozí církevní hodnostáři je postupně opustili a přesídlili do mnišského státu na Athosu. Dnes je řeholníky trvale obydleno jen pět klášterů. Další dva kláštery jsou určeny k modlitbám. Mniši mají kromě svých denních povinností na starosti i péči o vzácné historické památky, ikony a starobylý mobiliář.

Po prohlídce klášterů (doporučuju Metamorfosis, Varlaam a jediný ženský klášter Rusanu) sestupte skalním údolím do Kalambaky. Na téhle trase vždy obdivuju odhodlání lidí, kteří si mimo kláštery na cestě víry s pomocí milosti Boží vybudovali ve skalách samostatné poustevny. Ráj to tu ale musí být i pro horolezce.

Taverny, bary a hospody

Připadá vám to jako nuda? Totální askeze se v Řecku naštěstí nepovažuje za slučitelnou s běžným životem. Po pravidelné siestě se proto místní rádi scházejí na kus řeči a něco dobrého v oblíbených tavernách, barech nebo restauracích, ve kterých bývá otevřeno dlouho do noci.

Pro mě byly nezapomenutelné Velikonoce strávené v rodinném kruhu kamaráda v Soluni, kde jsem působil na místní univerzitě. Během svátků vládne po celém Řecku úžasná atmosféra. Všude vyzvánějí zvony a často i vybuchují ohňostroje. Vrcholem oslav je noční mše, která se koná na Bílou sobotu. Na jejím konci věřící zapalují svíčky, jejichž pomocí si světlo z kostela odnášejí domů. Celé rodiny se radují ze života, korzují, slaví a hodují. V neděli se pak sejdou u tradičního rožnění jehňat a kůzlat.

Text: Petr O. Novotný (WOK-outdoor.cz) | Foto: Shutterstock

 

Free mockups