V prvním díle Školy oblékání jsme si vysvětlili základy teorie ztráty tepla a stručně představili jednotlivé vrstvy oblečení. Řekli jsme si, že první vrstva je transportní a slouží k odvodu vlhkosti od těla. Druhá vrstva má izolovat a třetí chránit spodní vrstvy před vnějšími vlivy jako je sníh nebo déšť. Tentokrát se zaměříme na druhou vrstvu.

Druhá vrstva bývá označována jako izolační a slouží k zamezení ztráty tepla. Vyrábí se z nejrůznějších materiálů, ale ty syntetické velmi výrazně převažují nad přírodními. Výhodou moderních syntetických materiálů je schopnost zachovat si izolační vlastnosti i po zvlhnutí. Dále vyšší rychlost odvodu vlhkosti od těla a většinou i nižší hmotnost a lepší sbalitelnost.

Nic proti vlněnému svetru, ale je opravdu objemný a těžký. Zajímavostí jsou výrobky firem Kama nebo Devold. Klasickou vlnu nebo i Merino vlnu kombinují s Windstopperovou membránou. Dosáhnou tak velmi atraktivního vzhledu a použitím membrány zajistí větruvzdornost. Přesto ale spíše než o outdooru mluvíme o módě. Svetr je objemný a těžký a také mechanická odolnost se nedá porovnávat s materiály na bázi polyamidu.

O druhé vrstvě lze hovořit i v případě použití materiálů na hranici mezi první a druhou vrstvou. Nejznámějším představitelem je Polartec Powerstretch popřípadě materiály typu Technopile atd. V chladném počasí jej můžeme používat jako první vrstvu, ale pokud není taková zima a nefouká, velmi často ho používáme jako druhou vrstvu. Nabídka na trhu je široká (Direct Alpine, Tilak, Warmpeace…).

Flís – klasika, která profoukne

Nejznámější druhou vrstvou je klasický flís – měkké a velmi příjemné polyesterové rouno (nejznámější Polartec). Když se objevil, byla to revoluce v outdoorovém oblékání. Materiál je lehoučký, vodoodpudivý a prodyšný. Ale profoukne i slabým větrem a je nutno ho kombinovat se svrchní vrstvou. Také mechanická odolnost je nižší a často dochází ke „chlupatění“ materiálu, a to především při použití levnějších neznačkových náhražek.

Po vlně zájmu o Soft Shell se flís vrací zpět do outdoorové módy. Dokonce i ve formě chlupatých „kožíšků“, kdy je nižší mechanická odolnost vyvážena velmi příjemným materiálem a pohodlím při nošení.

Také jako svrchní vrstva?

Pokud izolační vrstva slouží zároveň jako svrchní vrstva, bývá velmi často vyrobena z odolného a větruvzdorného materiálu. Současně ale musí být materiál dobře prodyšný, aby nedocházelo ke kondenzaci vlhkosti uvnitř.

Tím se dostáváme ke kategorii tzv. Soft Shellů. Z angličtiny je možno přeložit jako „měkká svrchní vrstva“. Už to evokuje způsob použití – je to něco mezi druhou a třetí vrstvou, čili dá se používat jako druhá i třetí zároveň. Typickým znakem je polyamidový svrchní materiál, který má velmi dobrou mechanickou odolnost, je vodoodpudivý, elastický a nechytá se na něj sníh.

Větruvzdornost bývá zajištěna prakticky dvěma způsoby. Prvním je vysoká hustota tkaní. Pak se jedná o nemembránové Soft Shelly. Jsou lehčí, prodyšnější a spíše na vyšší aktivity. Nejsou tak „teplé“. Výborně se hodí na kalhoty a bundy třeba na běžky, cyklistiku, lezení atd.

Podobně jako u první vrstvy se můžeme často setkat s takzvanou „double face“ konstrukcí – svrchní vrstva materiálu je pevná, hladká a odolná a vnitřní strana je česaná a příjemná na omak.

Nabídka na trhu je opět nepřeberná. Od levných neznačkových materiálů až po ty nejdražší třeba od firmy Schoeller. Vzhledem k obrovské univerzálnosti použití má modely z nemembránových Soft Shellů v nabídce prakticky každá outdoorová firma.

Druhá vrstva s membránou

Druhou velkou skupinou jsou membránové materiály, kdy je mezi svrchní polyamidový materiál a nejčastěji polyesterovou podšívku integrovaná membrána. Jedná se o klasické třívrstvé materiály, kdy jsou vrstvy pevně spojeny a vy je uvidíte jen v řezu.

Základním atributem membránových Soft Shellů je rozsah použití. Měli byste si s nimi vystačit až do okamžiku, kdy začne skutečně pršet. Čili v principu asi na 80% podmínek, s nimiž se venku můžete setkat. Integrovaná membrána má za úkol zabránit průniku větru a částečně i vody. Ale pozor, Soft Shell nesupluje funkci svrchní vrstvy. Má zabránit ztrátě tepla konvekcí (větrem). Proto se nejznámější materiály jmenují Windstopper, No Wind atd.

Materiály jsou schopny odolat i nějakému vodnímu sloupci, ale protože se nepodlepují švy, tak vám do bundy nateče. A nenechte se ošálit nějakými páskami přes švy. Ty v žádném případě neslouží jako ochrana před zatékáním. Pokud je bunda ušitá a švy shora přelepeny páskou, jde jen o dekoraci. Mezi páskou a membránou vznikne mezera, kudy voda vzlíná a pak se vpichy dostane až dovnitř podporována knotovým efektem.

O vyšší úrovni odolnosti proti vodě se dá hovořit pouze v případě, že je ke spojení dílů bundy použito svaření, ne šití (Tilak). Použití membránových Soft Shellů je také nesmírně široké. Můžete vybírat z různých gramáží a podle účelu použití zvolit mezi tenkou a lehkou bundou pro aktivní sport nebo robustnější teplejší bundou „na hory“.

Jen pozor na kvalitu. Dnes už jste schopni koupit tzv. „Soft Shellovou“ bundu na tržnici nebo v pracovních oděvech za pár stokorun. Ale kvalita použité membrány bývá nízká a především prodyšnost bund tragická. Jestli chcete, aby vám oblečení dobře a dlouho sloužilo, investujte do prověřených materiálů a značek.

Zavedení membránových Soft Shellů opět úplně změnilo outdoorové oblékání. Přestěhovalo svrchní Hard Shellové bundy do batohů a logicky vedlo k jejich zjednodušení a především odlehčení. Hard Shellové svrchní bundy začaly být používány jako záložní. V současnosti se trend pomalu obrací. Soft Shellovou bundu už všichni mají, tak se výrobci a prodejci opět vracejí k pohodlné, měkké a příjemné střední vrstvě v kombinaci s lehkým Hard Shellem. Ale není to návrat k tlustému a objemnému Polartecu a kilogram vážící bundě s kevlarovými výztužemi. Na trhu najdete lehoučké hřejivé výrobky a k nim Hard Shelly z lehkých, prodyšných a nezřídka elastických materiálů. Ale o těch až příště.

Superlehké bundy

Samostatnou kategorií jsou bundy ze superlehkých vodoodpudivých polyamidových materiálů zateplené polyesterovým rounem (Primaloft a Climashield). Větruvzornost a vodoodpudivost zaručuje vysoká hustota tkaní a DWR úprava. Bundy s nižší gramáží se nejčastěji používají jako zateplovací vrstva pod svrchní vrstvu. Bundy excelují mimořádně nízkou hmotností (pouhé stovky gramů) a vynikající sbalitelností – bundu nacpete do ešusu. Také odvod tělesné vlhkosti je mimořádný a materiál prakticky nejde namočit. Ale každopádně se jedná o teplejší izolační vrstvu určenou spíše do chladnějších podmínek (Sir Joseph, Tilak, Direct Alpine…).

Dalším krokem je použití vyšší gramáže izolačního rouna (čili teplejší verze) a zároveň použití lehkých membránových materiálů na svršek (Tilak). Tím se ale dostáváme vyložene na rozhraní druhé a třetí vrstvy. Podle gramáže izolačního rouna se můžeme dostat až na hranici použití péřovky.

Text: Roman Kamler