Spatřili jste v parném létě řítit se po svahu lyžaře? Buď jste se zkouřili „trávou", nebo jde o travního lyžaře. Lyžařů, kteří odmítají rozmrznout a vzít na vědomí fakt, že sníh už je dávno pryč, stále přibývá.

Travní lyže jsou něco mezi lyžemi na sníh a kolečkovými bruslemi. „Můžete si je představit jako tankový pás,“ říká Martin Štěpánek, který u nás travní lyže vyrábí a pořádá i kurzy jízdy. „Jádro tvoří dřevo, na které se upíná nerezová lišta, v níž jezdí „vozíky“ spojené nekonečným pásem. Každý vozík je spolu s pásem zajištěn destičkou, tzv. žabkou, která zároveň plní funkci hrany při zatáčení. Celá lyže je zabalena do plastové fólie, která ji chrání proti kamínkům a hlíně. Vázání je stejné jako na snowboardu.“

Technika lyžování na trávě neprošla tak dramatickým vývojem jako klasické lyžování na sněhu. To se naopak stále víc přibližuje ježdění na trávě. Způsob razantní jízdy se zrychlujícím odšlapem je dost podobný zimnímu sjezdu. „Největší rozdíl je v brzdění, protože travní lyže nejdou utrhnout do smyku,“ vysvětluje Štěpánek. „Zastavují se dlouhým plynulým obloukem nebo jízdou do protikopce. Jakmile si na to člověk zvykne, jde už o čistý carving. Dalším rozdílem je délka – travní lyže mají maximálně metr, délky 60 až 80 cm jsou vhodné pro děti. Jako u zimních lyží platí, že kratší lyže jsou točivější, ale méně stabilní. Pro začátečníky doporučuji lyže 80 až 90 cm u mužů a 80 až 85 cm u žen.“
Nejlepší způsob, jak zjistit, v čem se oba druhy lyžování liší, je ale zkusit to na vlastní kůži (a kosti). Podle Štěpánka je už dnes možností víc: „Existují půjčovny, kde si lze půjčit kompletní výbavu a kde vám dají i základní instruktáž. Pro začátečníky doporučuju Pařez, který je díky mírnému sklonu pro učení ideální.“

Výbava? Podobná té zimní

Při letním hoblování svahu po trávě se používá skoro stejná výbava jako při řádění na sněhu. Potřebujete klasické přezkáče a hůlky, které jsou o něco delší než ty klasické (lyže jsou totiž asi třikrát vyšší, než ty na sníh). Samozřejmostí je helma a páteřák. Půjčení komplet výbavy se pohybuje zhruba kolem 300 Kč na dvě hodiny. Nové lyže pro začátečníka pak vyjdou na pět až osm tisíc. Zdatný lyžař většinou přechod na travní lyže zvládne už během první lekce, tedy za dvě až tři hodiny. Pak je schopen lyže bez problémů ovládat a brzdit. Jezdit se dá na jakémkoliv travnatém svahu, ze kterého ovšem vedeni pudem sebezáchovy předem odstraníte kameny a další předměty, které by mohly být nebezpečné. Jezdit můžete od jara do podzimu, jakmile sleze sníh.

Na otázku, jak moc je travní lyžování nebezpečné, Štěpánek krčí rameny. „Riziko je stejné asi jako v každém jiném outdoorovém sportu, ať už je to horské kolo nebo in-liny. Řítíte se z kopce a pády do trávy se na první pohled mohou zdát nebezpečnější a tvrdší než v zimě do sněhu. Každý lyžař vám ale potvrdí, že pád na ledovku taky pořádně bolí. „Výstroj je proto nutné doplnit o vhodné oblečení s dlouhými rukávy a nohavicemi a o chrániče kolen i loktů. Třeba ty na kolečkové brusle.“

Za hlavní důvod rostoucí obliby travního lyžování považuje Štěpánek touhu po nových adrenalinových zážitcích, nonstop přípravu na zimu a v neposlední řadě čistou ekonomiku. „Sjet si v létě louku za domem vyjde levněji než vyrazit lyžovat na ledovec,“ říká.

Kam se řadí

Stejně jako alpské lyžování patří i to travní pod Mezinárodní lyžařskou federaci (FIS). Jezdí se závody Světového poháru v klasickém, obřím a superobřím slalomu, ale existují i netradiční disciplíny jako třeba sprintslalom nebo carvingové závody. Češi si v nich vedou velmi dobře. Z mistrovství Evropy i světa pravidelně přivážejí cenné kovy, hlavně ze závodů juniorů. Více se dozvíte na www.grasski.net .