Continental Divide Trail: 5 000 kilometrů pěšky po páteři Severní Ameriky

Continental Divide Trail. Tahle tři slova pro vás asi nic neznamenají. Zasvěceným se při nich ale rozbuší srdce a některým i naskočí husí kůže. CDT je totiž oficiálně nejdelším a nejtěžším trekem na severoamerickém kontinentu. IMG_2309

Podle toho, jaké varianty trasy zvolíte, se délka CDT pohybuje od 4 500 do 5 000 kilometrů. Čtete správně a já jsem se s těmi nulami neukliknul. Trasa sleduje hranici úmoří, tedy vrcholky nejvyšších hor Severní Ameriky od mexické hranice až do Kanady. Z východních úbočí a svahů hor pod vašima nohama stéká všechna voda do Atlantiku a ze západních úbočí do Pacifiku. Trek nevede neustále přes nejvyšší vrcholy, což by zvláště v Coloradu bylo naprosto neprůchodné. Vede ale přes pár vrcholků vyšších než 4 300 metrů. Na téměř tisícovce kilometrů v Coloradu se celou dobu pohybuje mezi třemi a čtyřmi tisíci metry nad mořem, k čemuž si občas dáte nějaký bonusový vyšší vrchol.

Continental-Divide-Trail

Háček v hlavě

CDT je sice oficiálně ustanoven a vyznačen v mapách, ale v reálu pořád mnoho set kilometrů chybí. Člověk se tedy pohybuje volným terénem jen podle mapy a buzoly. Nejdelší neznačené sekce jsou v pouštích Nového Mexika a v horách Wyomingu a Montany.

Láká vás to? Nás taky. Nedokážete si představit pět měsíců vypadnutí z práce? My taky ne. Není na to ve vašem životě právě vhodná doba? V našem taky ne. Když se ale o něčem podobně nevšedním dozvím a zaujme mě to, zasekne se mi to někde vzadu v hlavě. Postupně to odtamtud ovlivňuje moje životní rozhodnutí, až to dospěje do fáze, kdy už není vyhnutí. Prostě to musím uskutečnit!

Je rok 2016. Jsem čtyři roky po dokončení dálkového treku Pacifik Crest Trail (PCT) a mám za sebou náročný dvouletý startup továrny v USA. Partnerka Oli prožila sedm let korporátní práce. Za poslední rok jsme se stihli seznámit, spojit naše životy v manželství a naplánovat si budoucnost.

Buď připraven!

Přežít se dá ledacos, ale lepší je užít si to. Proto jsem raději připraven. Člověk pak nemusí bojovat o život v deseti stupních pod nulou a několikadenním dešti a sněhu. Padesát kilometrů bez vody a dvě stě kilometrů k nejbližší možnosti doplnit potraviny je na dálkovém treku standard. Připraveni na to ale můžeme být, jen když máme správné informace o klimatu, terénu, mapách a dalších věcech. Poskládáte si podle toho předem vyzkoušenou výbavu, která musí být tak univerzální a lehká, abychom byli maximálně mobilní. Vytvoříme si zásobovací plán, kde co dokoupit nebo kam si poslat balík. Vymyslíme water reporty…

zasobovaci baliky

Plánování tak náročné akce nemůže začít dva týdny předem. S vědomím startovního data si musíte načíst informace, znovu zvážit výbavu, vyměnit některé kousky a odzkoušet je… Zabere to klidně i několik měsíců. V době internetu to není složité, ale je třeba umět odlišit přesné informace od nepřesných.

Jak se rozhodnout?

Dálkové treky jsou v posledních letech velmi populární. Není proto problém sehnat dobrého průvodce a přečíst si zkušenosti lidí, kteří už něco podobného absolvovali. Podle toho si pak vytvoříte vlastní strategii. Nejsem fandou internetových diskusí a FB skupin, kde si navzájem radí a stresují se ti, kdo se na podobný podnik teprve připravují. Lepší je udělat si úsudek podle sebraných dat a vlastních zkušeností.

Pět tisíc kilometrů neujdete za pár dnů – trvá to až pět měsíců. Na CDT se startuje v poušti na hranici s Mexikem, kde se koncem května kvůli horku už nedá existovat. Asi po měsíci dojdete na jih Colorada do pohoří San Juan Mountains, kde se trail vyšplhá skoro do čtyřtisícové výšky. Dalších čtyři sta kilometrů pak neklesne pod 3 300 m. Pokud jste poušť přešli začátkem dubna, budete před horami asi měsíc a půl čekat, než místy odtaje sníh, abyste byli schopni trasu CDT sledovat. Nebo musíte věřit svým navigačním schopnostem a v závislosti na momentální lavinové situaci to zkusit doslova „protlačit“ metry sněhu.

mapy a trasa

Být proklatě rychlý

Budete čekat, až sníh aspoň částečně zmizí? Na jihu Wyomingu se pak ocitnete koncem července a do hor na kanadské hranici vám bude zbývat ještě přes 2 500 kilometrů. V národním parku Glacier ale přichází sníh už koncem září. Trasa CDT zmizí. Navíc se uzavřou i silnice, po kterých budete stopovat pro zásoby.

Zbývají vám tedy dva měsíce a dva a půl tisíce kilometrů. To znamená čtyřicet kilometrů denně. Plyne z toho, že musíte být proklatě rychlí a CDT vás nesmí vyčerpat a zlomit. Je ale rozdíl být proklatě rychlý týden, nebo dva měsíce. Každé kilo na zádech navíc se obrovsky projevuje, a to nejen na rychlosti pohybu, ale i na únavě nohou a zad. Zásadním faktorem, který určuje rozdíl mezi dokončením CDT a odstoupením z něj, je tedy hmotnost. Jak jsme ji plánovali, se dočtete příště.

O výbavě na dálkové treky více na webu Nalehko.com.

Autor Petr Kosek je v těchto dnech na trase CDT. Jeho další poznatky z příprav a dojmy z putování přineseme v dalších týdnech.

Text a foto: Petr Kosek
Free mockups