Začínáte s lezením? Zkuste se zaměřit na disciplínu nejpřízemnější. A tím ji vůbec nepomlouvám - v boulderingu totiž není cílem vylézt vysoko, ale předvést maximum síly a techniky. Štěstí je, že je právě podzim - tohle roční období venkovnímu boulderingu obzvlášť přeje. S klesající teplotou se na balvanech zlepšuje tření. Pár skvělých boulderingových oblastí máme i v České republice.

Bouldering se může stát vaší srdeční záležitostí, nebo jen tréninkem pro ostatní vertikální aktivity. Dnes už je plně emancipovanou lezeckou disciplínou. Od sportovního lezení se oddělil zásluhou Američana Johna Gilla, který se předtím věnoval gymnastice – sportu, v němž je složitost pohybu určována nutností velmi přesného provedení. Tento princip aplikoval na bouldering. Vynaložené úsilí v něm nevede ke zdolání vrcholu skalního útvaru, ale k provedení konkrétních kroků. Vlastně jde o redukci na to, co je v lezení nejpodstatnější – pohyb. A protože lezete jen nízko, obejdete se bez jištění.

Venku, nebo uvnitř?

K virtuozitě pohybů a přehlídce síly venku na balvanech vede nejčastěji cesta přes umělou boulderovou stěnu (zkráceně bouldrovku). Na začátku nemusíte překonávat mnoho překážek. Stačí lezečky a magnézium, případně ještě zubní kartáček na čištění chytů.

Venku je to lepší. Jste na čerstvém vzduchu a venkovní výsledky jsou ty, které se počítají. Na umělých stěnách se trénuje, ale venku se leze pro výkony. Chyty z cest tam nikdo neodšroubuje a mohou se vám stát zdrojem útrap i motivace na dlouhé měsíce.

O problémech

Infiltrace mezi boulderisty se projeví i na vašem zacházení s jazykem. Když řeknete, že máte pěkný problém, nikdo vás nepolituje. Problém lze boulderistovi v podstatě závidět. Je totiž chápán jako synonymum boulderu. Ne jako frustrující překážka, ale jako výzva k napnutí sil. Jako hádanka. Problémy se řeší řadou způsobů – silou, technickými fintami nebo kombinací obojího.

Ale nebojte, vzniknou vám i nové problémy v tradičním smyslu toho slova. S nezvyklou námahou přijde opotřebování. První je na řadě kůže na prstech – odře se, ztvrdne, proleze se. „Při odběru krve mi sestra nemohla propíchnout bříško prstu, aby ze mě dostala vzorek,“ zní slova boulderisty o dopadech jeho volnočasové aktivity na všední život. „A taky snímání otisků cestou do USA bylo dramatické – byly těžko čitelné…“

Obnovu prolezené kůže na prstech lze uspíšit, protože kde je problém, tam trh najde řešení. Můžete si koupit regenerační vosk. Značek je několik a skoro každá bouldrovka je má v nabídce na baru hned vedle piva.

Slovník boulderisty

Klíčovým slovem je tření. Jen díky němu se vám nesmekne noha na miniaturním stupu a neupocené prsty udrží i nepatrný chyt. Jak se budete zlepšovat, teplota vzduchu, kterou budete pro venkovní bouldering považovat za optimální, se bude snižovat. Platí totiž rovnice „větší kosa = lepší tření“.

Crux je v boulderu nejtěžší pohyb, který se nacvičuje samostatným opakováním. Zvládnout crux znamená udělat podstatný krok na cestě k vítězství. A konečně program. Přijít do skal s programem neznamená vědět, kdy bude přestávka, ale znát konkrétní způsob, jakým udělat těžké kroky v boulderu. Program je předmětem vymýšlení a předává se mezi lezci jako poklad nebo rodinné tajemství.

3 + 3 oblasti přírodního boulderingu

A. Domácí

1. Petrohrad a Žihle

„Petráč“ je znám ostrými krystaly hrubozrnné žuly. Do bříšek prstů se vám zaryjí tak důkladně, že nejspíš nevydržíte víc než dva dny lezení po sobě. Přesto má oblast své přesvědčené stoupence.

2. Děčínský Sněžník

Při lezení na pískovci se nesmí používat magnézium, ale bouldering je výjimkou z pravidla. Na Sněžníku si v sousedství věhlasných pískovcových oblastí Ostrov a Tisá můžete zalézt nízko u země s rukama bílýma až po lokty.

3. Ostaš a Bor

Další možnost boulderovat u nás na pískovci, tentokrát přímo vedle krásného Adršpachu s ikonickými věžemi Starosty a Starostové. Relativní bezpečí malé výšky, pevný tvrdý pískovec a záplava inspirativních problémů.

B. Zahraniční

1. Fontainebleau

Kdo to s boulderingem myslí vážně, „Fontáči“ se v životě nevyhne. Leží kousek od Paříže a psaly se tam dějiny. Znám je oblými pískovcovými balvany a tvrdou klasifikací.

2. Buttermilks

Kalifornie je země lezcům zaslíbená a hlavním městem boulderingu je tu Bishop ležící na kraji pohoří Sierra Nevada. Leze se tu na velkých žulových balvanech. Najít můžete i bouldery tak vysoké, že by do nich mnozí s chutí navrtali nýty a lezli je s lanem.

3. Magic Wood

Slavná oblast ve Švýcarsku skýtá prostor pro silové lezení na žule. Místní převisy prověří svalové skupiny, o nichž byste se mohli mylně domnívat, že se lezení neúčastní. Chladnější klima slibuje dobré tření.

Tip na průvodce: Ostaš

Pokud se nemůžete rozhodnout pro žádnou z doporučených oblastí, třeba vás přesvědčí nový průvodce na Ostaš, který přináší topa 633 boulderů na 126 kamenech. Průvodce má příjemný formát (menší A5), je lehký a pěkně graficky zpracovaný. V zimě nafocené kameny mají na sobě nakreslené barevné linie jednotlivých boulderů. Pod každou fotografií najdete jejich seznam a popisy. Celý Ostaš je v průvodci rozčleněn do pěti sektorů. Na přeložené tvrdé obálce, která slouží i jako záložka, najdete jeho celkovou mapu. Z předmluvy se dozvíte, že se na Ostaši boulderuje už od půlky osmdesátých let. Nízké podzimní světlo a hezký les na stolové hoře Ostaš slibují být skvělými kulisami vašich přelezů.

Hvězdy boulderingu

Studnicí motivace je YouTube. Podívejte se na pár videí slavných boulderistů a budete mít jasno, jestli je to sport pro vás.

Daniel Woods

Letos v zimě vylezl jeden z nejtěžších boulderů světa. Jmenuje se Process a je v Buttermilks.

Lisa Rands

Bydlí v Bishopu, aby to měla do skal blízko, a je známá odvážnými přelezy vysokých boulderů (tato kategorie se nazývá highball).

Ashima Shiraishi

Už roky patří ke světové špičce, a přitom jí je teprve čtrnáct. Dobrá je i na laně.

Text: Lucie Trojanová

Foto: ON_ OFF Productions, Shutterstock