Máte namířeno do hor v Nepálu, Indii, Pákistánu nebo v Číně? Outdoor pro vás připravil seriál nápadů a tipů, jak se tam neztratit.

V jednom z tlustých amerických průvodců, se kterými jsem se po Asii toulal, jsem objevil nádherně vyčerpávající cimrmanovskou definici víza: „Vízum je razítko ve vašem pase, vydané vládou či diplomatickým zastoupením cizí země, které vám dovoluje vstup a/nebo cestování v této cizí zemi po dobu předem specifikované časové periody.“ Není prostě nad to, když si člověk svět pěkně přehledně rozčlení a vědecky nadefinuje. Pak ho už na cestách nemůže nic překvapit.

Klamat papírem

Do většiny asijských zemí budete vízum skutečně potřebovat. Jeho vystavení bývá s výjimkou některých nedemokratických zemí jednoduché a zabere jen pár dnů. Jak na to, se přehledně dozvíte na stránce www.mzv.cz , menu „Státy a území“ na levé liště. Při vyplňování žádosti o vízum je do kolonky „povolání“ nejlepší napsat něco neutrálního (student, učitel, dělník). Pokud jste publicisté, fotografové či pracovníci organizací na obranu přírody a lidských práv, nepřiznávejte se k tomu – ambasády to nemají rády. Neuvádějte také nic, co by zavdávalo podezření, že chcete v cizí zemi pracovat.

Některé ambasády po vás mohou chtít, abyste prokázali, že máte na cestu dost peněz. Většinou stačí kopie výpisu z účtu. V nejhorším vám nezbude než si na pár dní půjčit od příbuzných. Pokud vás jede víc, dají se převodem z účtu na účet postupně „otočit“ společné peníze všech členů výpravy. Pokud o vízum do sousední země žádáte až v Asii, mohou po vás některé ambasády chtít zpáteční letenku či lodní lístek. Poptejte se v cestovních kancelářích – zpáteční doprava se tam dá někdy fiktivně koupit s tím, že vám cestovka po obdržení víza peníze vrátí. Provize nebývají vysoké. Cestovky vám také za malý poplatek obstarají víza do zemí, kam byste je při žádosti na vlastní pěst obtížně získávali. Pověstná je tím ulice Khao San v Bangkoku.

V Česku vám ušetří čas a nervy řada agentur, které si snadno vygooglujete pod klíčovými slovy „víza servis“.

(Ne)výhodná víza

Tranzitní vízum platí jen pár dnů a jeho nevýhodou je, že ho většinou nelze prodloužit. Často  ale bývá levnější a v nedemokratických zemích je jeho vystavení snadnější. S turistickým vízem se naproti tomu můžete v zemi zdržet delší dobu (například v Indii až šest měsíců). Může být jednovstupové či vícevstupové a za poplatek se většinou dá prodloužit na cizineckém oddělení policie nebo na imigračním úřadě. Vždy o to ale žádejte před vypršením platnosti! Pokud totiž vízum „přešvihnete“, čeká vás vysoká pokuta.

V některých zemích vízum nestačí pro návštěvu politicky či ekologicky citlivých oblastí. Navíc budete potřebovat ještě speciální povolení (restricted area permit ve strategických pohraničních částech Indie, trekking permit v Nepálu, alien´s travel permit v Tibetu a Číně atd.). Tato povolení většinou vydávají imigrační úřady, státní turistická informační centra či úřadovny policie. Aktuální situaci v Nepálu najdete ZDE nebo ZDE.

Potřebovat můžete i další doklady. Pokud si chcete půjčit auto nebo motorku, pořiďte si mezinárodní řidičský průkaz. Vystaví vám ho na počkání na každém českém dopravním inspektorátu. V případě ztráty pasu často funguje i jako oficiálně uznávaný průkaz vaší totožnosti. Mezinárodní studentský průkaz (ISIC, www.isic.cz ) vám teoreticky umožní získat slevu na vstup do historických památek, do muzeí, na dopravu atd. Například v Pákistánu na něj získáte 25% slevu na vlaky a státní autobusy. Na zadní straně je číslo na ISIC Help line, kde můžete v případě průšvihu zdarma kontaktovat asistenční službu, hovořící hlavními světovými jazyky. Pokud ovšem máte kartu Isic „vystavenou“ za pět dolarů na počkání od pouličního prodavače na již zmíněném turistickém tahu Khao San, na tuto službu moc nespoléhejte.

Celníkovi pěstí nedávejte

Při všech oficiálních jednáních myslete na to, že udržet si tvář je pro obyvatele Asie často důležitější než pro Evropany. Úředníci se bojí převzít osobní odpovědnost. Každou žádost musí proto posoudit a schválit několik lidí. I když úředník pracuje pomalu a špatně a vy víte, že pravda je na vaší straně, nezvyšujte hlas a nevyčítejte mu jeho chyby. Ničeho nedosáhnete. Projevy vzteku či rozčilení si úředníci vysvětlují jako velkou neslušnost a urážku – emoce v Asii na veřejnost nepatří. Usmívejte se, i když byste dali nejraději úředníkovi pěstí. Otevřená kritika způsobí jen to, že před vámi v obavě před „ztrátou tváře“ uteče nebo vás prostě z kanceláře vyhodí (opravdu: když se můj kamarád Petr dožadoval v indickém Dillí příliš hlasitě své letenky, zaměstnanci aerolinií ji před jeho očima roztrhali a vykopli ho ven).

V Asii je zkrátka úředník bůh a kafkovské jednání na úřadech trvá nekonečné hodiny. Na první pohled nikdo neodpovídá za nic. S úspěchem lze použít psychologickou fintu – ze všeho nejdřív se vyptejte na úředníkovo zdraví a na jeho rodinu a zdůrazněte, jak se vám v jeho zemi líbí, jak jsou tu všichni lidé přátelští a vycházejí vám ve všem vstříc.

Hodní vojáčci

I když na to v Česku nejsme moc zvyklí, v mnoha asijských zemích vám v nouzi pomohou ochotní vojáci a policisti. Pokud se v indických či pákistánských horách potřebujete někam dostat nebo máte jakékoli problémy a nablízku je vojenská posádka, dokáže přátelská prosba u jejího velitele divy. V autobuse či vlaku velitel svým podřízeným často sám přikáže, aby zahraničním hostům uvolnili místa k sezení. Občas na hranicích narazíte na někoho, kdo u nás studoval a ovládá češtinu, takže papírování doprovází velká překvapení.

Pověstný je celník na pákistánsko-indickém hraničním přechodu Attari se svým pozdravem Good morning, následovaný zde nepublikovatelným českým vulgarizmem (nic jiného bohužel česky neumí). Na íránsko-pákistánském přechodu Taftan zase působí úředník, který se Čechů s oblibou a perfektním pražským přízvukem ptá: „A Karel Gott ještě žije?“ Nenechte se těmito figurkami vyvést z míry.

Text: Ivan Brezina
Foto:Shutterstock