5 tipů na krásné skialpové trasy
Svobodný pohyb horami na lyžích už díky zdokonalenému skialpovému vybavení nevyžaduje takovou kondici jako dřív. Lehké dvousegmentové vázání a nové odlehčené boty umožňují pohodlnou chůzi. V horách vám to dá nebývalou volnost.
Podle horského vůdce Josefa Šimůnka (Namche) by si začátečníci měli pohyb na skialpech nejdřív vyzkoušet třeba na jednodušším přechodu v Krkonoších. Absolvujte základní kurz. Naučíte se třeba otočky na lyžích při stoupání (což s volnou patou není právě snadné!) nebo základy sjezdu ve volném terénu. V Alpách pak začněte na méně náročných trasách, kde můžete nechat doma ledovcové zabezpečení.
Následující trasy jsou pro zdatnější skialpinisty. Musíte na nich umět nejen velmi dobře lyžovat, ale i používat mačky a cepín nebo třeba vyprostit kamaráda z ledovcové trhliny.
1. Haute Route
Přechod z Chamonix-Argentière do Zermattu je jednou z nejznámějších skialpinistických tras vůbec. „Potkal jsem tam lyžaře z Kanady, Nového Zélandu, z Jižní Ameriky nebo z Jihoafrické republiky,“ shrnuje Josef Šimůnek. Po této trase mezi Mont Blankem a Matterhornem vyráželi lidé odedávna, protože to bylo snazší než přes doliny a sedla. Během sedmi dnů tu absolvujete třeba náročné výstupy a krásné extrémní sjezdy.
Čeká vás třeba Svatobernardský průsmyk, kudy kdysi táhli Hannibal nebo Napoleon. Netypický nocleh je tam v kongregaci mnichů sv. Bernarda. Za „dost těžkou“ Šimůnek označuje etapu s traverzem na horu Vélan. Lehčí není ani další úsek přes sedla s převýšením asi 1 400 metrů a s následným sjezdem po úbočí. Z chaty Chanrion je podle počasí na výběr ze tří cest. Nejjednodušší vede přes ledovec, těžší po hřebeni přes 3 800 m nebo zahrnují skalní lezení. Zažijete i nocleh na chatě Vignette. Název získala podle toho, že je nalepená na skále jako viněta na lahvi.
2. Okruh Ötztalskými Alpami
Prochází pomezím Trentina-Alto Adige, Jižního Tyrolska a Ötztalu, kde byla před čtvrt stoletím nalezena mumie muže z doby bronzové. Záchranáři ji vysekali z ledu lyžařskými holemi a cepíny. Přivolaný soudní lékař si nad 5 300 let starým tělem postěžoval, že nemá pas nebo aspoň snubní prsten s iniciálami. V tomto smyslu apeloval na budoucí horské turisty. Ötzimu zlomili trčící ruku, aby se vešel do rakve, ale později mu postavili muzeum. V přilehlé hospodě dostanete „Ötziho poslední večeři“ a v cukrárně jako zákusek čokoládovou mrtvolu.
Trasa hodně zaledněnou oblastí vyžaduje ochotu často nasazovat mačky, připínat lyže na batoh a pracovat s cepínem. Delší varianta okruhu se dá ujít za šest dnů.
3. Wallis – Breithorn
Walliské Alpy zahrnují největší počet čtyřtisícovek v Alpách, takže je na co koukat. Matterhorn, Monte Rosa, Lyskamm… Zdolat trasu přes horský hřeben Breithorn není nejjednodušší, ale o to zajímavější. Ledovce sahají až k obzoru a jsou proloženy skalními hřebeny i hlubokými údolími. Začátečníci tu mohou podniknout i lehčí a bezpečnější túry (s výjimkou nástrah spojených s pohybem po ledu). Výhodou Walliských Alp je velká variabilita tras s možnostmi různě zkombinovaných přechodů.
4. Okruh Silvretta
Jednodušší trasa, kterou za trochu příznivých podmínek můžete celou absolvovat na lyžích. Silným zážitkem je traverz krásných kopců (Piz Buin, Jamjoch nebo Dreilander Spitze), dostupných z Wiesbadener Hütte. Náročnější je závěrečný skalní výstup na některý ze zajímavých vrcholů, jako je třeba Dreilander Spitze v trojmezí dvou spolkových zemí Rakouska a Švýcarska. Lyže můžete nechat pod nástupem a lézt nalehko. V případě špatného počasí se dá z okruhu snadno ustoupit a vydávat se na túry hvězdicově.
5. Přechod Hoch Tirol
Působivá skialpová túra přes nejkrásnější vrcholy Východních Alp vede od Kasernu v Jižním Tyrolsku vysokohorskou krajinou vrcholů a ledovců skupiny Venedigergruppe až k nejvyšší rakouské hoře Grossglockner. Po cestě stojí za to vystoupat i na Grossvenediger (3 674 m). Trasa zahrnuje i dlouhý sjezd s převýšením dva tisíce metrů na okraj mimořádně půvabného údolí Východních Alp Innergschlöss. Přestože tento přechod patří k méně známým, na každý den nabízí jednu třítisícovou horu. Nejvděčnější scenerie jsou k vidění z vrcholu Granatspitze.
