Jako ve všem jde hlavně o míru. V řadě situací je GPS skvělá pomůcka: třeba v noci, v mlze, v autě nebo když v cizím městě hledáte neznámou ulici. V běžných podmínkách české turistiky je ale skoro zbytečná a hodí se jen k velmi výběrovému použití. Proč raději „oldschoolově“ zjišťovat, kde je sever?

1. Signál. Na rozdíl od GPS ho kompas nepotřebuje, takže funguje i v hlubokém údolí, hustém lese, pod zemí nebo v budovách. Právě proto patří práce s kompasem ke stále trénovaným vojenským dovednostem. Kdyby vypukla válka, armáda by satelitní navigaci mohla buď vypnout, nebo ji vyřadit prostředky elektronického boje (což se týká nejen amerického systému GPS, ale i ruského systému Glonass). Kompas by ale fungoval dál. Že jsou obavy z rušení signálu zcela na místě, se nedávno ukázalo v Moskvě, kde satelitní navigace prakticky nefunguje. Proč se sice neví, ale zdá se, že Kreml se prostě obává satelitem naváděných dronů.

2. Kontext. Displej GPS je malý, takže na něm vidíte jen bezprostřední okolí své trasy. Půlmetrový rozkládací displej zatím ještě nikdo nevyrobil a mapa zorientovaná s pomocí kompasu je prostě vždy větší. Získáte z ní proto lepší představu o terénu kolem vás, včetně lesů, pohoří, řek a turistických zajímavostí. Navíc i lépe porozumíte krajině, kde právě jste. To vám umožní průběžně měnit cíle a přizpůsobovat trasu, jak se vám právě líbí. Na rozdíl od GPS vás taky kompas nezavede do rokle, do hustého lesa nebo do míst zbytečného stoupání a klesání. Ve spolupráci s mapou to všechno přehledně vidíte.

3. Trénink mozku. V Outdooru 11/2016 jste se mohli dočíst, jak přehnaným používáním GPS zakrňuje náš orientační smysl, umístěný v hipokampu. Práce s kompasem a mapou funguje přesně opačně. Rozvíjí prostorovou představivost a vytváří v mozku nové „kognitivní mapy“.

4. Odolnost. Na rozdíl od GPS je kompas technicky velmi jednoduchá a materiálově robustní věc – prostě jen „brutální hardware“ prověřený staletími. Prakticky se tedy nemůže porouchat ani rozbít. I proto se ostatně kompasy jako záložní orientační pomůcka stále používají třeba v armádě nebo na lodích a v letadlech.

5. Baterie. V GPS se rychle vybíjejí, zvlášť pokud je pod nulou. Kompas se obejde bez elektřiny.

6. Hmotnost. Pokud nemáte GPS v hodinkách, je kompas vždy lehčí.

7. Cena. Kompas nebo buzolu pořídíte už asi od 200 Kč. I když se vybavenější modely známých značek prodávají i za ceny kolem tisícovky, pořád je to výrazně méně než GPS.

8. Common sense (neboli zdravý selský rozum). K čemu potřebujete vědět, kde jste, s přesností na tři metry? GPS je technologický fetiš, protože naprostá většina uživatelů jeho vlastnosti stejně nevyužije. V 99 % případů vám k orientaci úplně stačí kompasem zorientovaná mapa. Jakmile zjistíte, kde zhruba jste a kterým směrem máte jít přibližně dál, v mapě se „chytnete“ a přestanete bloudit.

9. Ikonická jména. Kompas používali všichni velcí mořeplavci, objevitelé a dobrodruzi. Šli snad Livingstone napříč Afrikou podle GPS nebo Sven Hedin přes Himálaj podle Glonass? Orientace podle kompasu skrývá „retro“ poetiku dávných cest a historických příběhů. Před satelitní navigací ale upřednostňují kompas i současné outdoorové ikony. Třeba asi nejznámější představitel ultralight trekingu Andrew Skurka, který v jednom článku na Andrewskurka.com s řadou argumentů přesvědčivě vysvětluje, že GPS není nic víc než gadget, „hračička“.

10. Přesnost. Pokud s buzolou zjistíte azimuty několika orientačních bodů v krajině, víte, že na mapě stojíte v jejich průniku. Buzola tak určí vaše stanoviště s podobnou přesností jako GPS.

11. Dovednosti. Pokud čtete Outdoor, měli byste s kompasem umět pracovat stejně, jako si umíte zavázat tkaničky pohorek, rozdělat oheň nebo přespat v lese. Je to prostě základní dovednost, související s venkovními sporty. Máte děti? Pak je nejspíš v létě pošlete na tábor a přihlásíte je do skautského, turistického nebo vodáckého oddílu. S kompasem se bezpochyby setkají. Proč jim ho tedy nekoupit jako dárek?

12. Speciální příležitosti. Třeba orientační běh se stále provozuje s mapou a kompasem (respektive s buzolou). Běhat po lese s GPS by bylo něco jako doping – přílišným zjednodušením a ulehčením by to ten krásný sport prostě zničilo.