Z Namibie do Botswany
Chcete vědět, jak to průběžně vypadá se členky expedice Na kole napříč jižní Afrikou? Vydejte se s námi na cestu alespoň virtuálně v reportážích přímo z cesty.
První dva články o plánování expedice a úvodních dnech na ní najdete zde.
Zpátky do Windhoek jsme se rozhodli jet nočním vlakem. V sedm večer odjezd, v sedm ráno příjezd, kola se nějak zařídí a hned po ránu můžeme pokračovat v cestě. Toť plán. Ano, kolo poslat jde. Dovezte ho 300 metrů na nákladové nádraží. OK. Tak jsme tam kola 3 hodiny před odjezdem dovezli, zaplatili 150 NAD (asi 280 Kč) za obě a šli čekat na vlak. S hodinovým zpožděním pro nás přišel zřízenec do čekárny, kde jsme byli celkem tři, že vlak už jede.
To znamenalo, že přijela lokomotiva se dvěma vagony a za ně se napojilo 30 vagonů nákladních. Aha, tak tam někde asi jedou naše kola. V bussines třídě byly sedačky o pár centimetrů dál od sebe, ale nakonec jsme měli pro sebe každý celou dvojsedačku, tak jsme se přes noc i trochu vyspali. Svítá, je 6 hodin a my jsme 180 km od cíle. Ten vlak stojí, nebo jede? Kde jsme nabrali takovéhle zpoždění? Pohybujeme se přes dvě hodiny rychlostí 5 až 8 km/h. Najednou vlak zastavil a pak se rozjel na běžných 60 km/h. Kde byl problém? Prý je po období dešťů a velcí brouci lezou na koleje a lokomotiva se po nich smeká. Nechám na každém, ať si udělá svůj názor na tohle vysvětlení. My jsme tak díky „broukům“ dojeli do Windhoek až v půl jedné odpoledne.
Jdu pro kola. To je moc brzo, kontejner přijede na vykládku až ve dvě. Ve dvě ale žádná kola nepřijela. Ochotní zaměstnanci se starají, aby lokomotiva dovezla náš kontejner. Ve tři přijela, ale je to špatný vagón. Tak znova. Nakonec ve čtyři přivezli kola na pickupu. Za dvě hodiny se stmívá, ze dne vyhrazeného na jízdu nezbylo nic. Naložit kola, batožinou, nakoupit, zapnout blikačky a čelovky a vypadnout z města.
I další dny byly hektické
Trochu hektické byly i všechny příští dny. Míříme přes Botswanu do Livingstone v Zambii, kde máme sraz s Markem. Je to 1500 km a máme na to 12,5 dne. Krajina cestou do Maun v Botswaně je více méně stejná. Pěkná, rovná asfaltová silnice, 15 metrů na každou stranu vysekaná buš, pak drátěný plot proti zvěři. Za ním je ze začátku pouze tráva, pak se přidaly keře a tady u Maun i stromy. Je to tím, že jsme postupně klesli z 1700 m n. m. u Windhoek do 950 m n. m. v Maun.
Denní režim je také celkem monotónní. Budíček 1,5 hodiny před východem slunce. To se jmenuje 4:50 nebo třeba 5:30, což závisí na tom, jak se mění letní čas na zimní, a jak se posouváme napříč poledníky. Každých 100 km na východ vychází slunce o 5 minut dříve. Ráno je obvykle kolem 8° C, ale byly už i 3° C. Navlečeme si větrovky a jedeme proti slunci. Po hodině se oteplí, svlékneme vrstvy a následuje mazání krémem proti slunci. To máme tak 30 km za sebou.
Přes den se zvedne východní protivítr a teplota stoupne na 27° C. Za jízdy to jde, ale jakmile se zastavíme, je vedro. Schovat se jde jen pod občasné osamělé stromy, což děláme tak po 15-20 km. Cestou potkáváme značky se zvířaty. „Pozor antilopy, pozor koně, pozor krávy, pozor ovce.“ Kdyby dali všude pozor krávy, tak by to stačilo. Těch se s přibývající vegetací pase za plotem stále více. Hovězí je hlavní vývozní artikl Namibie i Botswany.
V Botswaně ubylo plotů, tak se pasou i u silnice a spolu s osly se motají autům a osamělým cyklistům pod kola. V podvečer vítr utichá, slunce a teplota klesá. To míváme na tachometrech tak 100-120 km, posledních 20-30 km jedeme v noci. S večerním bezvětří se zvyšuje naše rychlost z 20 na 25 km/h a to má hned člověk větší radost z jízdy. Na závěr dne zbývá vytipovat místo vedle silnice, kde nebudeme moc vidět, utábořit se, postavit stan, uvařit velkou porci těstovin nebo rýže a v deset zalehnout za bučení krav. Tak jednou za dva dny se dostaneme k jídlu a někdy i k pivu.
Velkoměsto Maun
Teď jsme však v Maun, největším městě široko daleko. Těšili jsme se sem hlavně kvůli ubytování a sprše. Po té, co jsme vyřešili utrhnutý šroub u sedlovky, přidal se problém se šlapkou. Začala se rozpadat, ale posledních 300 km s ní Pavel ještě dojel. A aby toho nebylo málo, vyboulil se mu i nový plášť. Cykloshop v Maunu? Tak z této představy jsme brzo vyrostli. Jsme rádi, že jsme mezi obchoďáky s jídlem, oblečením, botami a telefony našli hokynářství, kde nám prodali čínskou šlapku nejnižší kvality a třídy odolnosti a obdobně hodnotný plášť ze stejné země. Taky co bychom chtěli? Vyjma skupinky Belgičanů jedoucích na kolech z Nairobi do Cape Town jsme viděli jen tři místní cyklisty, kteří nikdy nejeli dál než 10 km. Kdo by tu taky jezdil na kole! Takové dálky!
Až se někdy podíváte, jak vypadá Botswanská vlajka, tak vás můžeme ujistit, že přesně takhle jasně modrá obloha je tady k vidění od rána do večera.
Více fotek a komentářů na plus.google.com/116301878937483169585
Text a foto: Petr a Pavel Záchovi
Napsat komentář