Sardinie s lodním šroubem
Ostrov v italském Tyrhénském moři je možná nejhezčí z mořských oblastí v Evropě vůbec. Na členitém pobřeží najdete malé pláže s bílým pískem. Skrývají se mezi útesy z červené žuly a často jsou dostupné jen z moře.
Sardinii jsem navštívil několikrát a na seakajaku projel nejmalebnější části jejího pobřeží. Kouzlo ostrova je tak působivé, že tam musím vyrazit zase. Tentokrát s sebou ale máme dvě malé děti. Na kajacích bychom to s manželkou logisticky zatím nezvládli, nemluvě o bezpečnosti. Změnili jsme tedy plavidlo. Místo obvyklého května vyrážíme v polovině září, které slibuje ještě dostatečně teplé moře na koupání, ale zároveň už konec turistického hemžení.
V kufru auta si vezeme malý nafukovací člun a přívěsný lodní motor. Čluny této velikosti se používají na jachtách a plachetnicích jako tzv. byboats, tedy čluny, které se vozí na palubě, aby se při zakotvení dostala posádka několik desítek metrů ke břehu. Pro čtyřčlennou rodinu s veškerým tábornickým vybavením na několikadenní plavbu to není zrovna optimální. Ale máme za sebou zkušební plavbu na Orlíku, takže si věříme.
Vodní bludiště
Naším prvním cílem je sever ostrova a jeho všeříkající část pobřeží s názvem Costa Paradiso. Sjíždíme autem po silničce ostrými zatáčkami k malému městečku Isola Roso, které leží na skalnatém výběžku nad mořem. V nám už známé nedaleké zátoce s písečnou pláží zastavujeme a nafukujeme člun. Věci balíme do loďáků a vyplouváme podél skal fantasticky zbarvených do oranžova. Podvečerní bríza zvedá menší vlny. Necelé tři koně výkonu naší obstarožní Yamahy neženou naložený člun po hladině závratnou rychlostí. Přesto se ale za občasného plesknutí přídě o vlnu co chvíli zvedne sprška vodní tříště. Po pár kilometrech plavby hledáme s padajícím soumrakem vhodné kotviště a místo pro první bivak.
Ráno nás vítá pohled ze stanu na zcela klidné moře a azurovou oblohu. Sborka věcí do člunu probíhá už napodruhé rychleji. Za chvíli už vyjíždíme ze zátoky a necháváme za sebou bílou brázdu. Obracíme se k severovýchodu a na osamocených skaliscích kus od pobřeží pozorujeme skupinky kormoránů. Opatrně proplouváme mezi erozí vytvarovanými pobřežními skalisky. Tvoří úchvatné vodní bludiště. Začínáme vyhlížet další tábořiště. Opuštěnou oblázkovou pláž uzavřenou strmými okolními svahy už také známe. Poskytuje nám pocit samoty a naprostého soukromí. Nechybí ani dostatek naplaveného dřeva na večerní táborák. V dalších dnech nám zbývá vždy dost času na koupání, drobný průzkum okolí i přesun na člunu na další tábořiště.
Pozor na prasata!
Nedaleko nejsevernějšího výběžku ostrova Capo Testa nakládáme nafouknutý člun na střechu auta. Na druhou část pobytu se přesunujeme k perle Sardinie – souostroví La Maddalena na severovýchodě ostrova. Naším plánem je uskutečnit během pěti dní „turné“ po většině ostrůvků a každý den nocovat na jiném. Kromě hlavního ostrova Maddalena jsou prakticky neobydlené. Přináší to nutnost být v podstatě soběstační pokud jde o pitnou vodu, ale i o benzin. Člun se tak plní věcmi, až se zdá, že pro posádku už nezbude místo. Nakonec ale úspěšně vyplouváme s kurzem na nejbližší ostrov Spargi.
Plně naložený člun neoplývá závratnou rychlostí, takže plavba je poněkud monotónní. Pohupování na vlnách s tlumeným vrčením motoru na děti ale působí jako spolehlivé uspávadlo. Na Spargi zastavujeme postupně na třech různých plážích, jedné hezčí než druhé. Všechny máme sami pro sebe. Na té poslední zůstáváme na noc a nestačíme se divit, jak pláž v noci ožila. V písku mezi divokými narcisy se křižují stopy desítek ještěrek a dalších zvířat. Na některých ostrovech žijí i malá polodivoká prasata, která se při našich předchozích návštěvách dostala i do zavřených komor kajaků. Tentokrát jsme ale jejich pozornosti ušetřeni.
Růžová pláž
Ostrůvek Budelli je prý nejkrásnější ve Středozemním moři. Má rozlohu pouze 1,6 km2 a proslul hlavně díky své Růžové pláži (Spiaggia Rosa). Je ale v soukromém vlastnictví. Do středu pozornosti se dostal loni, kdy ho od původního italského vlastníka koupil za 2,94 milionu eur novozélandský podnikatel. Celé souostroví La Maddalena je ovšem národní park. Italská vláda si proto najednou vzpomněla, že by bylo dobré Budelli odkoupit do vlastnictví státu. Kvůli přísným regulím se tam stejně nesmí nic stavět.
Tím se ale naštěstí nemusíme trápit. Vjezd do zátoky Spiaggia Rosa je sice zakázán (prohlédneme si ji jen ze člunu), ale jiných míst pro přistání je tu dost. Zastavujeme na oběd a malý průzkum ostrova.
Odpoledne pokračujeme úžinou mezi ostrovy Santa Maria a Razzoli s úchvatně tyrkysovou vodou, kde kotví asi tři desítky jachet. Nenápadně se mezi nimi prosmýkneme. Náš lodní motor nemá externí nádrž, takže jsou přeplavby zpestřeny doléváním benzinu ze záložního kanystru přímo na moři. Stačí malé vlnky a z relativně jednoduché operace se stává složitý úkol. Za chvíli už ale motor opět spolehlivě zavrčí.
Vychlazené Lambrusco
Na zcela odlehlé pláži večer šplháme na skálu. Pozorujeme z ní západ slunce a obrysy jižního výběžku Korsiky několik desítek kilometrů daleko. Večerní táborák a lehce vychlazené Lambrusco jsou jedním z vrcholů „rodinného výletu“. Nenaruší ho ani noční návštěvy hlodavců, lačných zbytků od večeře. Po prozkoumání severozápadní částí národního parku míříme k ostrovu Caprera. Na jeho severozápadním pobřeží „poskakujeme“ z jedné zátoky do druhé a užíváme si zářijového slunce a nádherného koupání. Vyplatí se nezapomenout na brýle se šnorchlem!
Plavbu končíme na malém ostrově Giardinelli s bludištěm hladkých skalisek a obrovských balvanů vytvarovaných erozí do neskutečných tvarů. Na závěr přichází drobné memento, že moře je neradno podceňovat. Sám přejíždím na druhou stranu ostrova, kde bude člun snadnější sbalit a dostat k přistavenému autu. Rychle se zvedá vítr a ani ne metrové vlny. Dva a půl koně v motoru najednou pracně bojují o každý metr. Za necelou hodinu připlouvám k cíli kompletně promáčený a bohatší o další zkušenost. V takových podmínkách by to bylo lepší na kajaku…
OUTDOOR Praktické informace
Cesta z ČR do italského přístavního města Livorno (z Prahy cca 1 050 km) vede téměř výhradně po dálnici. Z Livorna jeďte trajektem do přístavu Olbia nebo Golfo Aranci na Sardinii, což trvá asi osm hodin.
Za návštěvu stojí nejen pobřeží, ale i vnitrozemí Sardinie. Ostrov je hornatý a v masivu Gennargentu dosahuje výšky 1 834 metrů (Punta La Marmora). Zátoka Oristano se každoročně stává dočasným domovem tisíců plameňáků a dalších vzácných druhů vodních ptáků. Mezi přírodní pozoruhodnosti patří i krápníkové jeskyně na východním a západním pobřeží. Symbolem Sardinie je divoce rostoucí pivoňka, mezi nejčastější stromy patří korkový a kamenný dub.
Zkuste se nakazit ospalou atmosférou italského venkova a nezapomeňte okusit sardinská vína a výborné sýry. Včetně zdejší ostrovní speciality – sýra casu marzu, který je záměrně infikován larvami mouchy sýrorodky drobné. Larvy vytvářejí typickou chuť sýra a pojídá se samozřejmě i s nimi.
Sardegnaturismo.it, Italia.it/en/discover-italy/sardinia.html, Cardedu-kayak.com (pro toho, kdo by chtěl na Sardinii vyzkoušet mořské kajaky) Co na Sardinii nevynechat?
Stejné jméno nese souostroví, jeho největší ostrov i město na něm. Souostroví je tvořeno šesti hlavními ostrovy a mnoha malými ostrůvky. Skaliska představují zbytky přirozeného „mostu“ mezi Korsikou a Sardinií. Kromě dvou největších ostrovů jsou všechny neobydlené. Souostroví je přitažlivé svou malebností a povětrnostními podmínkami vhodnými pro jachting a windsurfing.
Mys nacházející se na nejsevernějším cípu Sardinie nedaleko přístavu Santa Teresa di Gallura má nádherně členité pobřeží. Okrouhlý poloostrov je spojen s pevninou jen úzkou šíjí. Obrovské erozí opracované skalní bloky v různých odstínech růžové, žluté, šedé a bílé tu tvoří zajímavé skalní útvary. Na Capo Testa najdete asi deset malebných malých zátok, starý maják a nádherné výhledy až ke korsickým břehům. Mezi skalami kvetou narcisy a gazanie. |