Za cíl jsme si vybrali jižní část kontinentu, a že to má být na kole bylo jasné. Nejsme žádní náruživí cyklisté, ale cyklistika dává svobodu pohybu, člověk není vázán na dopravní prostředky, může zatábořit mimo města a je tam i trochu toho pohybu.

Na mapě vzniklo několik variant, abychom se měli nad čím bavit. Nakonec jsme si zvýšili plánované denní dávky a nakreslili čáru od Atlantiku k Indickému oceánu. Udělal jsem finanční kalkulaci, omrknul letenky, zjistil jak je to s vízy a odhadl počet slonů, které cestou potkáme. Plán byl na světě. Zbývalo překonat první překážky.

Všichni pracujeme. Nezbylo než se pokusit dohodnout na delším neplaceném volnu, či pozastavit kšefty v podnikání. Náročnější to bylo doma. Máme rodiny, děti, a když takhle

Když se tak ohlédnu za obdobím příprav, mám občas pocit, že polovinu strastí už mám za sebou. vypadneme, všechno zůstane na našich ženských. Nebylo to jednoduché, trvalo to i pár měsíců, ale nakonec nám vyšly vstříc a my mohli pokračovat v přípravách na cestu zmírňující krizi středního věku. Sítem předodjezdových nástrah se nepodařilo projít všem. Tři kamarádi nakonec zůstávají doma a pod jižní kříž tedy vyrážíme ve třech.

A kam že to vlastně jedeme?

Jižní části Afrického kontinentu vévodí na západní straně poušť Kalahari. Je to nejstarší poušť světa. V Namibii se tiskne zcela k moři a vytváří nádherné oranžové kompozice pro všechny, kdo se přijdou její krásou pokochat. Říká se tam tomu Skeleton Coast – pobřeží koster. Studený Humboldtův proud sráží vlhkost do častých mlh nad mořem a na pevninu nic nepustí. No a v těch mlhách od pradávna ztrácí námořníci orientaci a studené pláže Atlantiku zdobí nejeden vrak lodi.

Směrem na východ se duny mění v horskou polopoušť. Od Windhoeku na východ je to už rovina. Nekonečné a opuštěné pláně v Botswaně určitě prozkouší naši mentální zdatnost. Stovky kilometrů z vesnice do vesnice, pořád rovně. Severní Botswaně vévodí světoznámá delta Okavango, ráj zvířat. Je to místo, kde řeka končí svůj život a v mokřadech se vypařuje a vsakuje do nenasytné pouště.

Za rohem už je Zambie s řekou Zambezi a Viktoriinými vodopády. V místním jazyce se jmenují Mosi-oa-Tunya, což znamená „kouř, který bouří“. Hlavní lákadlo jižní Afriky. Fascinující pohled na 550 miliónů kubických metrů vody za minutu řítících se z planiny náhle do kaňonu.

Zimbabwe, země s největšími stády slonů na světě. Slonu je tu kolem 70.000 ks a potulují mezi Národním parkem Hwange a Botswanou. Nedá se vynechat ani Velké Zimbabwe, největší středověká památka na jih od súdánských pyramid.

Jihoafrická republika a její hory okouzlí každého cestovatele. Člověk zapomene, že je v Africe a má pocit, že se probudil v Kanadě. Horám zde vévodí vnitrozemní království Lesotho s Dračími horami a nejvyšším vrcholem na jih od Tanzanského Kilimandžára, respektive sousedního Mount Meru.

K Indickému oceánu už je to jen kousek. Zbývá projet Svazijsko, po Gambii druhý nejmenší pevninský stát Afriky, koupit si poslední vízum a portugalsky mluvícím Mosambikem dorazit posledních pár desítek kilometrů na pobřeží.

Jestli tohle všechno vyjde, tak budeme mít v nohách během necelých sedmi týdnů 4.000 km, ruce a nohy opálené od pouštního slunce, rýmičku z mrazivých nocí Dračích hor a v duši uspokojení z drogy jménem cesta.

Chcete vědět, jak to všechno dopadlo? Vydejte se s námi na cestu alespoň virtuálně v našich reportážích přímo z cesty.

Další průběžné informace také viz Google+ na plus.google.com/116301878937483169585