Posvátný Ararat

Tureckou sopku, která nemá vrcholový kráter, poprvé zdolali Friedrich Parrot a Chačatur Abovjan (angl. přepis Khachatur Abovian) v říjnu 1829. Jen o rok později se Ararat probudil a zemětřesení smetlo klášter na jeho úbočí.

Proslulý švédský cestovatel Sven Hedin v roce 1905 napsal: „Každou hodinu denního pochodu objevuje se nádherný kužel Araratu vždy blíže a ve větších rozměrech, takže všecky jeho podrobnosti jsou jasně patrny, zejména různá mohutnost hladkých jeho polí sněhových a rýhy černých hornin pod čarou věčného sněhu. Ostře vyznačena jest hluboko ležící čára zimního sněhu. Pustá, tichá krajina, ve které neviděti vesnic ani lidí, jest úplně ovládána Araratem, který poutá naše zraky…“

Výrazné bělostné čepici (5 137 m) ležící severně od tureckého Dogubayazitu říkají Turci také Agri Dagi (hora bolesti), zatímco pro Armény je to pod jménem Masis mytologická „hora bohů“. Setkat se ale můžete i s názvem Kuh-é-Nuh (Noemova hora), který je odvozený z biblické pověsti, že právě tady po potopě světa přistála Noemova archa. Dodnes se čas od času objeví dohady, že ve vrcholovém ledovci byly nalezeny její zbytky. Naposledy se tak stalo v roce 2010, ale 4 800 let staré dřevo se ukázalo jako podvrh, který křesťanští „objevitelé ztracené archy“ přivezli předem. Nezoufejte – na severozápadním svahu je prý v ledu tajemná anomálie, takže možná…

Ararat leží v citlivé pohraniční oblasti. Jeho vrchol ční jen asi patnáct kilometrů západně od íránské a třicet kilometrů jižně od arménské hranice. Až do roku 2001 byl proto cizincům uzavřen. Dnes už se na něj smí, i když oficiálně jen s povolením a průvodcem z akreditované turecké cestovky. Několik českých skupin ale na Ararat vylezlo na vlastní pěst. Musíte jen obejít případné policejní hlídky s vědomím, že překračujete zákon.

Dolů po zadku

Výstup je „choďák“, při kterém nejsou třeba žádné zvláštní lezecké dovednosti. Vrcholový ledovec kryje horu až zhruba v poslední třetině, tedy asi od výšky 4 000 metrů (neboli od druhého postupového tábora). Přes léto (tedy zhruba od začátku června) je tvořen rozměklým sněhem, ve kterém vede vyšlapaná stezka. Není prudká, takže se obejdete i bez maček a cepínu, které vám jinak opatří průvodce. Ale pozor, tohle platí jen v případě, že na vrchol vyrazíte až dopoledne, kdy už je sníh natátý. „Ideální je budík v jednu ráno a ve dvě vyrážet z druhého postupového tábora nahoru,“ radí Lukáš Jansa. „V noci je sníh zmrzlý, což by bez maček bylo o hubu. Cepín podle mě není na výstup třeba, ale na zpáteční cestu se hodí. Dá se totiž jet po zadku a na to je třeba cepínem brzdit.“

Výstup na Ararat tedy neobnáší technické lezení, ale jen velké převýšení (z jihu asi 3 200 metrů), kvůli němuž vám potenciálně hrozí výšková nemoc. Zvládne ho každý s přiměřenou kondicí i bez lezeckých dovedností. Na výstup počítejte tři dny. Nejčastější jižní trasa začíná ve vesnici Eliköyü (2 200 m), kam se z Dogubayazitu dostanete pravidelnými mikrobusy. Tři hodiny pohodlnou chůzí nad ní leží první tábor Yesil Camp (3 200 m), kde se v zájmu aklimatizace doporučuje přespat. Ráno asi za dvě hodiny vystoupíte do druhého tábora (3 850 m), ze kterého třetí den za dalších asi šest až sedm hodin vyběhnete na vrchol. Naplánujte si to tak, abyste Ararat zdolali za svítání, tedy dřív, než ho zahalí mraky. Pokud budete mít štěstí na počasí, kromě dokonalého rozhledu na východní Anatolii na obzoru spatříte i Elbrus. Z vrcholu pak seběhnete až do vesnice a odjedete zpátky do Dogubayazitu. „Lidi, kteří ze dvojky vycházeli až ve tři ráno, měli už na zpáteční cestě sníh tak rozbředlý, že se bořili po kolena,“ uvádí Lukáš Jansa. „Dolů z vrcholu došli za šest hodin totálně vyčerpáni. I hodina dřívějšího vstávání tedy hraje roli…“

460 výstupů

Na Ararat se můžete vypravit od června do září (jde to i po zbytek roku, ale to už jen s patřičným vybavením a zkušenostmi). V Dogubayazitu je několik cestovek, které vás na vrchol dostanou oficiálně s průvodcem za poplatek asi 100 až 300 eur na osobu. „Samotný permit stojí 72 USD, celkový výstup s průvodcem vyjde na 230 USD,“ uvádí Ivo Petr. „Požadavek pro permit je nutné odeslat nejpozději 45 dní před předpokládaným výstupem.“ Zkuste třeba Mountararatexpeditions.com nebo Ararattrekking.com (kompletní balíček, tedy doprava až pod horu, půjčení maček a cepínu plus možnost nákladních koní, kteří vám vynesou batoh až do posledního tábora). Někteří čeští cestovatelé doporučují i kurdského průvodce jménem Cuma Saltik, který byl prý na vrcholu více než 460krát. Můžete ho kontaktovat na Facebooku, na e-mailu cuma_3@hotmailcom nebo na mobilu +90 5446 388 211.

Praktické informace
  • Doprava

Padesátitisícové kurdské město Dogubayazit nedaleko íránských hranic je malé a kompaktní, takže tu všude dojdete pěšky. Jeho centrem je ulice Dr. Ismail Besikci Caddesi, kde najdete levné hotely, čajovny, cukrárny a několik bankomatů. Z 1 560 kilometrů vzdáleného Istanbulu se do Dogubayazitu dostanete přímým autobusem asi za 28 až 34 hodin.

  • Ubytování

Hotel Erzurum, Dr. Ismail Besikci Caddesi (10/20 TRY). Z jeho terasy jsou ráno a navečer nejhezčí výhledy na Ararat (s lahví piva Efes v ruce a nohama na stole).

  • Přečtěte si

Arnošt Černík: Výprava na Ararat – Říkali mu Ajšek (Baset, 2000). Knížka českého horolezce, který v srpnu 1968 uskutečnil na slavnou sopku prvovýstup novou cestou severní stěnou, nazvanou Český pilíř. Původně měla vyjít o dva roky později. V květnu 1970 ale jejího autora, třináct dalších českých horolezců a 70 000 peruánských vesničanů pohřbila lavina kamení, ledu a bahna a sněhu, která se po zemětřesení zřítila z vrcholu Huascaránu.

Add Comment Register



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


× 6 = šest

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Free mockups