Pod zem!

Zapomeňte na vstupné do jeskyní, betonové chodníčky, elektrické osvětlení a výstrahy průvodců, že je přísně zakázáno dotýkat se krápníků. V severním Thajsku se můžete do temnot vypravit sami. Zdejší "podzemní treky" jsou outdoorovým zážitkem, který nemá konkurenci.

podzem

Na pomezí Thajska a Barmy jsem se vypravil najisto. Po třídenním bloudění v pohraničním okrese Pangmapa jsme se z pralesa vymotali ve vesnici Soppong. Hladoví a rozedraní jsme nasedli do autobusu a jeli se z té anabáze zotavit na pláže jižního Thajska. Netušili, že jsme jen o pár kilometrů minuli jednu z nejúžasnějších jeskyní na světě. Když jsem se o ní později dočetl, rval jsem si vlasy.

thajsko

Začátkem července konečně stojím před mohutným portálem jeskyně Tham Lod. Vtéká do ní řeka, která se před miliony let zakousla do vápencového masivu, aby se z něj na světlo znovu prodrala až po kilometru a půl. Tham Lod je jednou z více než deseti „vodních“ jeskyní v okrese Pangmapa, která má aktivní průtok delší než kilometr. Už tohle naznačuje, že jsme v jedné z jeskyňářsky nejbohatších oblastí světa.

Kolem nás se rozkládá takzvaný mogotový kras – bizarní krajina rozeklaných vápencových homolí, kuželů a stěn, kterou doslova vyleptaly monzunové deště. Voda se tu zakousla i pod zem. Jen v okrese Pangmapa bylo dosud objeveno a popsáno více než dvě stě jeskyní včetně nejdelší v Thajsku, jejíž prostory dosahují délky patnácti kilometrů.


Barmské zlato

Jaká další překvapení se skrývají v podzemí? Nejpovolanějším člověkem k odpovědi na tuto otázku je John Spies, Australan, který je v Pangmapě doma. Před třiceti lety sem přišel jako trekový nadšenec, který v doprovodu místních domorodců kraj postupně prochodil křížem krážem. Našel si tu manželku a vybudoval hotýlek, kam se stahují milovníci jeskyní z celého světa. Jmenuje se, jak jinak, Cave Lodge.

Několik jednoduchých bambusových chatek leží jen pár set metrů od monumentálního portálu vodní jeskyně Tham Lod. Právě tady často bydlí západní speleologové, kteří v Johnově doprovodu hledají vyústění potoků a řek, mizících v kamení. Bydlel tu i štáb BBC, který o thajském podzemí natočil několik dokumentárních filmů. A bydleli tu i američtí biologové, jež ve zdejších temnotách popsali dva zcela nové druhy slepých ryb. Jde o lokální endemity, které žijí pouze tady.

„Ani kdybych měl pět životů, nebude to stačit,“ vypráví mi John u snídaně. „Objevil, pojmenoval a zmapoval jsem několik desítek zdejších jeskyní. Jenže Pangmapa připomíná ementál. Místní lidé mně často upozorní na místo, kde jim z rýžových polí záhadně mizí voda. Jak se ale do podzemí dostat? Jindy se zase doslechnu o propasti, kam domorodci už stovky let shazují uhynulý dobytek. Slanit se do ní nedá, protože je plná rozkládajících se těl. Pořád je tu prostě co objevovat. Mým tajným snem je jeskyně, kam japonští vojáci na konci 2. světové války navozili několik náklaďáků skvostů uloupených v barmských klášterech a vstupní portál pak odstřelili dynamitem. Domorodci sice slyšeli výbuch, ale to místo se dá lokalizovat jen velmi přibližně. A džungle se za šedesát let postarala o dokonalé maskování…“


Tajemné rakve

Na Johnovu radu začínáme průzkum severothajských jeskyní tou nejmonumentálnější a technicky nejjednodušší. V místech, kde do Tham Lod vtéká řeka, nasedáme na jeden z bambusových vorů. Domorodá žena třímá v ruce primitivní lucernu na ztlačený benzín, zatímco její manžel bidlem odráží od břehu. Plavidlo se vnoří do temnoty, ze které se ozývá jen šumění vln. Tham Lod tvoří tři jeskyně, kterými protéká řeka.

První zastávkou voru je Sao Hin, Jeskyně sloupů. Procházíme obrovské prostory s klenutými krápníkovými sloupy. Světlo lampy na ně nedosáhne, takže v temnotách šmátráme paprsky čelovek. Klenotem této jeskyně je dvaadvacet metrů vysoký Sloup divů.

Jen pár set metrů po proudu leží si Tukta, Jeskyně Panenek. Kromě krápníků ve tvaru lidských postav tu obdivujeme i prehistorické malby lidských postav a zvířat. Přemýšlíme, jak se sem dávní lovci dostali v době, kdy jediným zdrojem světla byla pochodeň. Jeskyně panenek totiž leží několik desítek metrů nad řečištěm a je dostupná jen po kluzkých žebřících.

Třetí a nejpodivnější zastávkou naší podzemní plavby jeskyní Tham Lod je oddíl zvaný Pi Man, Jeskyně rakví. Ve tmě se tu povalují několik metrů dlouhé rakve, vytesané z kmenů teakových stromů. Kdo je sem dal a proč se dodnes neví. Jisté je jen to, že jsou staré nejméně 1700 let, což potvrdila analýza izotopů uhlíku ve dřevě. Současní obyvatelé okrasu Pangmapa jsou příslušníci kmenů Lahu a Lusu, kteří sem prišli asi před dvěma sty lety ze sousední Barmy. Své mrtvé pohřbívají klasicky do země. Kdo byli jejich dávní předchůdci? Kam odešli a proč? Jisté je jen to, že jeskyní s tajemnými rakvemi bylo v Pangmapě objeveno několik desítek.

O několik set metrů dál opouští řeka jeskyni Tma Lod stejně mohutným portálem, jakým do ní vtekla. Náš vor zastavuje a my čekáme na západ slunce. Brodíme se přitom po kotníky v nevábně páchnoucí hmotě, kterou známe ze školy pod názvem guáno. Nepříjemné seznámení s produktem zažívání netopýrů a vlaštovek je cenou, kterou platíme za fantastickou „jeskynní show“. Jakmile se začne stmívat, portál jeskyně se zaplní pískáním a skřeky. Zvuk, odrážející se od vysokých skalních stěn, doprovází dva temné proudy. Stovky tisíc netopýrů vylétají ven na noční lov. Stovky tisíc vlaštovek rodu salanga se naopak vracejí na svá podzemní nocoviště.

Ticho v hlavě
Druhý den ráno nám John půjčí jeskynářskou výbavu a zařídí domorodého průvodce, který s námi postupně proleze tři další podzemní prostory jeskyně. Ve Fosilní jeskyni obdivujeme dvě stě milionů let staré zkamenělé mušle. Ve Vánoční jeskyni přelézáme krápníkové vodopády ve tvaru ozdobených stromků a opatrně ťukáme na sintrové „varhany“. Zvuk každé „píšťaly“ je úplně jiný a dohromady tvoří orchestr. V Meditační jeskyni chvíli stojíme v tichu a ve tmě. Představujeme si buddhistické mnichy z nedalekého lesního kláštera, kteří tu o samotě tráví celé dny, aby se tak odstřihli od chaosu okolního světa.

Do každé ze zdejších jeskyní můžete úplně sami. Nikdo po vás nebude chtít vstupné, nikdo vás nebude popohánět po předem určené trase. Kdybychom měli víc času, John by nás vzal i na drsnější místa. Třeba do Vodopádové jeskyně, jejíž průchod trvá dva dny, takže musíte přespat pod zemí. Nebo do Studny duchů, sto metrů hluboké propasti, která kdysi vznikla zřícením stropů několika jeskyní. Na její dno se musí slanit a první lidská noha tu stanula teprve před dvaceti lety – tedy později, než na Měsíci. Takže příští rok…

OUTDOOR INFO:
Podrobné informace o jeskyních najdete na www.cavelodge.com. Z této stránky si také můžete stáhnout podrobnou mapu s návrhy treků po okolí. Letenku do Bangkoku pořídíte od 12 000 Kč. Ze zdejšího autobusového nádraží Mochit jeďte nočním autobusem do města Čangmaj (cca 300 Kč). Další autobuse vás odveze do městečka Pai (čtyři hodiny, cca 75 Kč), odkud odjedete do vesnice Soppong (hodina, 20 Kč). K hotýlku Cave Lodge je to pak buď osmikilometrový trek po prašné silničce, nebo vás tam za 150 Kč odveze taxík. Nocleh pořídíte od 100 Kč výše, jídlo je levnější než doma.

OUTDOOR TIP:
Nemáte čas trmácet se za podzemním trekem až do Jihovýchodní Asie? Výpravu do jeskyně, která není běžně přístupná, můžete zažít i mnohem blíž. Možností je víc, ale autor článku osobně prověřil Krásnohorskou jeskyni ve Slovenském krasu. Po předchozím objednání vám tu zkušený jeskyňář půjčí hornický fárací oblek, helmu a čelovku a provede vás temnotou po lanech a kluzkých lávkách nad podzemní říčkou. Více informací najdete na webu krasnohorskajaskyna.sk
Text a foto: Ivan Brezina

podzem1

Add Comment Register



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


sedm + = 15

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>