Myslíme pomyslnou šablonu neuvěřitelných cest. Někteří z milovníků venkovních aktivit putují naší republikou velmi zvláštními způsoby.

Z Aše do Bukovce

Student podnikání Viktor Čavoš (21) je ještě víc kluk než chlap, ale už má za sebou velkou cestu. Když jednou se svým otčímem pro zábavu roztočili glóbus, aby se podívali, jestli by šlo pěšky obejít zeměkouli, napadlo Viktora: „Dokázal bych přejít aspoň Českou republiku?“ Z otázky se stal nápad, z nápadu odhodlání ho uskutečnit. Trénink na cestu nebyl třeba – Viktor se odmala věnuje řadě sportů, běhá a posiluje. 17. srpna 2014, jen měsíc od zatočení glóbusem, se ocitl na startu nedaleko Aše.

Kromě rozhleden, ochutnávek regionálních piv a setkání s přáteli a příbuznými nebylo na cestě mnoho místa pro zábavu. Jak sám Viktor přiznává, měl i potíže. Kromě obvyklých puchýřů to byly bolesti zad, kolen a svalů na nohách. Potrápilo ho i vybavení. Batoh mu ničil záda, nabíječky zařízení vypovídaly službu, nafukovací karimatka se ukázala vražedně těžká. I tak ale Viktor Česko přešel v rekordním čase. Z Aše na západě do obce Bukovec u Jablunkova na východě mu to trvalo osmnáct dní a cesta měřila 618 km. Nejkratší denní úsek měl 12,5 km a nejdelší 50 km.

Během cesty Viktorovi uzrál v hlavě další nápad, který hodlá uskutečnit letos v létě: Chce projít celý tok Labe od jeho ústí do Severního moře po pramen v Krkonoších. Více se dočtete na Viktorcavos.cz a na FB profilech „Pěší přechod přes ČR“ a „Pěšky podél Labe do 50 dní“.

Pěšky kolem vlasti

Jako hold 100. výročí skautingu pojala svou cestu studentka sociologie Hana Märzová. V roce 2012 obešla Česko těsně podél hranic. Cesta jí trvala tři měsíce a ušla během ní víc než dva tisíce kilometrů. Vyšla z vrchu Čerchov (1 042 m), na který se zase vrátila. Pro Bivoyku, jak jí ve skautu říkají, bylo přípravou třináct let u této organizace – tábory, víkendové výpravy a výlety.

Své zážitky Hana popsala na Kolemcr.blogspot.cz. Nejčastěji mluví o krásách přírody, které měla cestou možnost sledovat. Troubení jelenů na Šumavě, štěkání lišek, hvězdná obloha daleko od měst… Přísahá, že v Jeseníkách zaslechla i mručení medvěda. Žádné zvíře jí neublížilo a pochvaluje si i vstřícnost a sympatie lidí, které cestou potkala. Občas se k ní přidal některý z přátel (původně měla jít tři týdny se svou kamarádkou, ale ta cestu po pěti dnech vzdala kvůli puchýřům).

Příprava na cestu netrvala Haně moc dlouho a nebyla nijak zásadní. Přes osobní zkušenosti se neváhala poradit s experty. Jedním z rádců byl Jaroslav Derner, který obešel Česko v roce 2002 – tedy v době, kdy mu hlavně u polských hranic cestu ještě komplikovali celníci. Cestovatele se spoustou poznámek v mapě považovali za převaděče běženců. Když ale zjistili pravý důvod, proč se pořád pohybuje u čáry, nechali ho být. Více se dočtete na Hranice.zde.cz.

Nezvednout zadek ze židle

Tuzemským hvozdům holduje běžec Pavel Juračka z Plané nad Lužnicí, který se s kamarády rozhodl, že navštíví nejzazší místa České republiky. Nejjižnější bod měl jako Jihočech nejblíže a nejzápadnější a nejsevernější už mají za sebou. Nejvýchodnější bod na „dobytí“ teprve čeká. Zvláštní je, že se Juračka a spol. nikdy nespokojí s místem, které je obvykle oficiálně označeno a vybaveno nějakou informační tabulí, altánem nebo lavičkou. Ani oficiální hraniční kameny totiž nemusejí být nutně na místech, kde naše republika skutečně končí. Pro určení nejkrajnějšího místa „juračkovci“ používají metodu popsanou na stránkách World.pavelj.cz.

Neobvyklý styl cestování zvolil i můj kamarád Míra Jonáš, i když trochu překročil rámec České republiky. V roce 2012 spojil obě hlavní města dříve spojených republik – za 17 dnů dojel z Prahy do Bratislavy na obyčejné kancelářské židli. Během čistého času 79 hodin a 20 minut najel 378 km, zničil dva podvozky, dvanáct koleček a osm párů nových bot z tržnice. Částečně je prošlapal, ale většinou prošoupal brzděním. Jaká ho na cestě čekala největší překážka? Prý česneková pomazánka v poslední, nejkratší etapě cesty. „Na posledních devět kilometrů připadlo šest ‚šavlí‘, posléze doplněných průjmem, v cíli komplikovaným asi desítkou novinářů,“ říká se smíchem. Více se dočtete na FB profilu Židloběžec.

Výzvu vlasti jsem přijal i já (Hodneohne.cz). S partnerkou Lenkou Bernardovou a kamarády, sourozenci Martinem a Mírou Jonášovými (ano, je to Míra z předchozího odstavce), jsem vystoupil na tři nejvýznamnější vrcholy české části Česka. Sněžku, Říp a Blaník jsme zdolali během čtyřiadvaceti hodin. Na Sněžku jsme šli z Pece pod Sněžkou, na další dvě hory z parkovišť na úpatí (mezi vrcholy jsme přejížděli v autech). Výstupy jsme strávili celkem 6 hodin a 51 minut, nachodili jsme 8 039 metrů a zvládli jsme kumulativní převýšení 1 027 metrů. Jako fakírskou drobnost dodávám, že jsem měl přitom v každé botě 400 g skleněných střepů.

Česko po přímce

Lidí s nevšedními nápady, jak cestovat po republice a po jejích liniích, není málo. Miroslav Mondek objel Česko na koloběžce, další cestovatelé zvolili kolo, motorku, kolečkové brusle, handbike nebo longboard. Obejít nebo objet Česko „na jeden zátah“ není zrovna snadná záležitost. Členové turistického oddílu Tuláci z Řevnic se proto rozhodli, že budou obvod republiky zdolávat po etapách vždy o prodloužených víkendech.

Ti, co se rozhodli naši zemi přejít napříč, si v ničem nezadají s těmi, co šli okolo ní. Existuje třeba nadšenec, který Česko zdolal po přímce. Vzal si kompas a šel přímo podle něj, mimo cesty. Zlézal skály, přeplavával řeky, přelézal ploty cizích zahrad… Náplní cesty dalších dobrodruhů bylo pěší spojení nejníže a nejvýše položeného bodu na českém území.

Ukazuje se tedy, že je úplně jedno, kam se za dobrodružstvím vydáte. Dobrodružství nikde nečíhá – schopnost vidět a zažít ho si každý nosíme v sobě. Šťastné cesty, ať vedou kamkoli!

OUTDOOR PLUS: Střed Českého království leží asi 2,7 kilometru východně od obce Slapy (GPS 49.8159672N, 14.4177931E). Vyznačují ho tři kříže, které tu prý kdysi nechal postavit vysloužilý voják Jakub Záhorský. Více se dočtete na Bubinga.blog.cz.

Text: Petr Fiedor – HodněOhně.cz

Foto: Archiv autora a jiných cestovatelů, shutterstock.