Pravda, samota je vykoupena tím, že jsou hory odevšad kromě Karlovarska trochu z ruky. Kdo sem ale přesto zavítá, nebude litovat. Pocit severské divočiny, v létě doplněný vůní rašelinišť i chutí borůvek, je zde v Krušných horách (nebo po staru Rudohoří) překvapivě silný. Celá oblast je v létě jako stvořená jak pro pěší putování, tak pro jízdu na kole – a to včetně terénních úseků.

Skalní ráj

Největší koncentrace skal se nachází jen kousek od Bublavy, obce, která má opravdu „horskou“ atmosféru. Krásu zdejší přírody si nejlépe vychutnáte při pohledu z rázovité rozhledny na Olověném vrchu, která v duchu dnešní doby nese rádoby módní německý název Bleiberg. Hned na počátku henleinovského povstání proti Československu v září 1938 to tady bylo pořádně horké. V bojích se sudetskými Němci, do kterých se zapojila i letadla a tanky, padlo několik četníků, kteří mají svůj malý pomník ve středu obce, jen pár kroků od dnes málo zřetelné odbočky do Německa. Tehdy těmito místy vedla mezinárodní silnice k hraničnímu přechodu, který byl v roce 1938 střežen celnicí. Dům, kvůli kterému v minulosti teklo nemálo krve, zde už dnes nestojí. Na jeho místě je jen zarostlá louka. Z Bublavy se můžete vydat ke skalním útvarům Vyhlídka, Beduín, Pod Špičákem, Na konci světa, Šišák, Skaliny, Vyhlídka nebo Jelení louky.

Jiný, značně odlišný pohled na málo známý kout Čech se naskytne ze skalního vrcholu bezmála kilometr vysoké hory Špičák. Lesy se zde táhnou od obzoru k obzoru – pro Krušné hory nevídaná podívaná! Na vrcholku je i malý přístřešek, kde lze v případě špatného počasí díky průlomovému rozsudku Nejvyššího soudu ČR snadno, dobře a bez rizika střetu s ochranáři přespat. A pokud by se nad krajem hnala silná bouře, což zde není nic mimořádného, lze se dobře vyspat v podobném bivaku na rozcestí jižně od vrcholu. Odtud už cesta padá místy strmě jako střecha až do údolní vsi Stříbrná, proslavené těžbou kovu, který jí dal jméno.

Do kraje močálů

Údolí Stříbrného potoka je doslova sevřené mezi skalami hory Vyhlídka na severu a Oslím vrchem, respektive Špičákem na jihu. Když pak poutník překoná převýšení dobrých 350 metrů a vyšplhá se na zalesněné pláně krušnohorských parovin, dostane se do královstí močálů. Těm vévodí obří Rolavské vrchoviště. To se táhne od planiny, kde kdysi stála slavná hornická obec Rolava, až k česko-saské hranici a Jeřábímu vrchu. Uprostřed tohoto království ticha a hlubokých vod se mezi pláněmi bývalé Rolavy a stejně tak dnes už neexistující obce Jelení nachází stopy pekla na zemi: dosud velmi dobře patrné zbytky německého koncentračního tábora Sauersack.

V letech 1940-45 zde otrocky dřely na povrchu v továrně i v hloubce až 175 metrů v rozporu s haagským protokolem tisíce spojeneckých zajatců, hlavně Francouzů a Rusů. Odhaduje se, že hluboko pod horským lesem a močály se nalézá až 14 kilometů zajatci vyrubaných chodeb.

Na kraji lesa pod horou Milíř stojí ošuntělý a lidmi zapomenutý pomník těch, kteří zemřeli při pokusu o útěk z lágru. Daleko se však nedostali – a právě tady byli zaživa roztrháni psy. Jižně od obce se pak rozprostírá na bezlesé planině Přebuzské vrchoviště, kde si turista připadá jako ve Skotsku. Močál slouží jako útočiště mnoha vzácných druhů rostlin a zvířat. Mezi pilířemi neodtěžené rašeliny a vřesovišti roste borůvka bažinná, bříza trpasličí, která má zde nejzápadnější stanoviště u nás, masožravá rosnatka a plha arnika. Žije zde také čolek horský, linduška luční a samozřejmě také jeleni a divočáci.

Dalšími močály, v jejichž blízkosti si budete připadat jako na dalekém severu, jsou Velké a Malé jeřábí jezero přímo na hraničním hřebeni. Vodní plochy jsou obklopené hustými porosty rašelinných borovic a spoustou hlubokých blänků. Ty se nacházejí i na nedalekém Velkém močálu. K jezírkům, hlubokým až tři metry a obklopeným jako ochrannou hradbou vysokou klečí a borovicí blatkou, se na podzim stahuje spousta jelenů. Návštěva močálů je celkem bezpečná, pokud se budete držet zpevněných cest pohraničních signálek. Jinak platí jednoduchá, bohužel ne však univerzální zásada: čím je rašeliník zelenější, o to více hrozí nebezpečí, že se vám pod nohou protrhne. Pak už záleží jen na tom, jak hluboké má močál dno.

Text a foto: Petr Blahuš