K havárii jaderné elektrárny Černobyl došlo 26. dubna 1986. Jak to tam dnes vypadá? Pokud si myslíte, že zmutovaní vlci s osmi končetinami srkají radioaktivní vodku, jste na omylu.

V jednom z minulých článků jsem popsal několik možností, jak navštívit zakázanou zónu kolem Černobylu legálně. Pokud ale organizovaná „radiační turistika“ není nic pro vás, zkuste to na vlastní pěst.

Veškeré podklady pro výlet k elektrárně najdete na Google Maps nebo mapách od ruského Yandexu (Maps.yandex.ru). Samozřejmě tam funguje GPS a GLONASS, takže nehrozí, že se ztratíte. Jaká rizika s sebou nelegální návštěva nese?

1. Radiace

Samozřejmě tam je a místy dost vysoká. Při nelegální výpravě se proto neobejdete bez kvalitního radiometru (dozimetru). Naučte se ho používat. Může se totiž stát, že se celý den budete toulat v čisté přírodě, ale večer se utáboříte na nějakém nepěkně zamořeném plácku. Pokud budete chtít ochutnat místní ovoce nebo pít vodu z místních zdrojů, s pomocí dozimetru se nejdřív ujistěte, že pak v noci nebudete svítit.

2. Trestní postihy

Když vás v „zóně“ nachytají, oficiálně vám hrozí jen pokuta cca 400 až 800 hřiven (asi 700-1 400 Kč). Mnohem horší to ale bude, když ve vašem batohu najdou nějaký „suvenýr“. Za ten už hrozí až pět let vězení. Je také třeba mít na paměti, že se jedná o uzavřený a střežený prostor, kde platí přísné předpisy, pokud jde o nošení zbraní (včetně nožů!) a požívání alkoholu. Pokud budete na šrot opilí bojovat nožem proti mutantům (které ale uvidíte jen vy), jen pokutou to nejspíše neskončí. Pozor – vodka proti radiaci opravdu nepomáhá.

3. Zvířata

Místa opuštěná člověkem dnes patří jim. V „zóně“ žije několik vlčích smeček, vyskytují se tam divočáci, spatřeni byli i medvědi, zubři a rysi. Narazit můžete také na zmije (viz str. XY). I klíšťat a komárů je tam požehnaně, takže očkování a repelent jsou samozřejmostí.

4. Prostředí

Pokud jdete do „zóny“ načerno, zapomeňte na přesné plánování zpáteční cesty či časový harmonogram. Stejně vám to nevyjde. Zaprvé je to nejméně třicet kilometrů špatně průchodným terénem (jedna cesta). A zadruhé se vám může stát, že dva dny z naplánovaných tří jen budete běhat po lese ve snaze setřást hlídky – ať už reálné, nebo smyšlené (stres je stres). Časové předpoklady proto vynásobte minimálně dvěma. Od toho se odvíjejí i zásoby potravin a vody, které s sebou ponesete. Voda se dá doplnit po cestě a přefiltrovat (viz str. XY), ale nemáte jistotu, že potůček viditelný na satelitních mapách nebude ve skutečnosti vyschlý. Pamatujte i na nebezpečí úrazů a pro jistotu přibalte i chrániče kloubů a helmu. Některé objekty po třech desítkách let chátrání drží pohromadě už jen ze zvyku.

5. Místní obyvatelstvo

Bez perfektní znalosti jazyka doporučuji případné setkání raději neriskovat. V „zóně“ se nikdo jen tak nepotuluje, takže nejspíš půjde o další nelegální turisty (v nejlepším případě). V horším případě to budou pytláci, hlídky, místní alkoholici nebo bezdomovci. Cizí lidé každopádně nevěstí nic dobrého. Vyhněte se jim ještě větším obloukem než zvířatům.

Neodradilo vás to?

Vstupních bodů a možností, jak se tam dostat, je víc než dost. Uzavřená oblast se dělí na dvě části: na vnější třicetikilometrové pásmo a vnitřní desetikilometrové pásmo kolem havarované elektrárny. Dostat se do vnější zóny je celkem snadné. Autem můžete bez jakýchkoli postihů dojet do některé z mnoha vesniček v okolí, zaparkovat a dál se vydat pěšky.

Pokud preferujete hromadnou dopravu, bude to o něco složitější. Na Google mapách vyberte nějakou větší vesnici, v Kyjevě nasedněte do autobusu a za hodinku nebo dvě jste tam. Blíž k „zóně“ se pak dostanete neoficiálním taxíkem, který usmlouváte na místě. Ideální jsou k tomu vesnice Stracholissja (Страхолісся, Strakholissya) nebo Ovruč (Овруч, Ovruch). Z Ovruče můžete dojet do Bilče (Більча, Bilcha) nebo do Nové Radči (Нова Радча, Nova Radcha), případně tam dojít i pěšky. Všechna tato místa jsou spojena starou železnicí, která vede až do Pripjati. Podél trati se můžete vydat i pěšky. Ve vnějším pásmu nejsou skoro žádné hlídky. Pokud už na nějakou natrefíte, postačí vysvětlení, že jste zabloudili nebo že sbíráte podklady pro studentský film o životě na ukrajinském venkově.

Horší už je to ve vnitřním pásmu a v samotné Pripjati. Hlídky tam jsou dost časté, a to nejen pěší, ale i motorizované, případě na koních. Nepravidelně oblast kontroluje i vrtulník, který se ale zaměřuje spíš na nelegální sběrače kovů. Nejlepší je vyrazit v časných ranních hodinách, abyste v Pripjati byli kolem sedmé. Na prohlídku tak budete mít celý den a večer se stáhnete za hranice vnitřního pásma. Pozor na oficiální exkurze – lidem se vyhýbejte.