Lofoty na kajaku

Při pohledu na mapu připomíná lofotské souostroví prst ukazující k Islandu. Pás velkých i menších ostrovů vybíhá ze skandinávské pevniny do Norského moře asi dvě stě kilometrů severně nad polárním kruhem.

Nechali jsme se zlákat obrázky a vyprávěním horolezeckých a kajakářských kamarádů a naše velkoprostorová limuzína se dvěma kajaky na střeše zamířila na sever. Volíme cestu z Ústí nad Labem přes Německo, trajektem z Rostocku do Trelleborgu a pak po E6 a E45 centrálním Švédskem stále nahoru. Děláme jen drobný odskok do Göteborgského souostroví na rozpádlování. Most z pevniny na Lofoty jsme bez velkého spěchu překročili až třetí den cesty. V Harstadu (jednom z větších správních měst) pořizujeme mapy a dokupujeme pár drobností. Po domluvě s místním rybářem necháváme auto v malém rybářském přístavu u vesnice Elde.

Náš plán je obeplout největší lofotský ostrov Hinnøya zhruba po trase závodu Sea Kayak Arctic Race, který se tu koná každé léto. První večer je ještě nádherný – nízko položené polární slunce barví nebe do fialova. Pár následujících dnů nás ale čeká ukázka pravého lofotského počasí. Teplota klesá až k pěti stupňům, jemné mrholení zesiluje do krátkých lijavců a protivítr dokáže i uvnitř fjordů a průlivů zdvihnout nepříjemné krátké metrové vlnky.

Setkání na moři

Po pravé ruce v mlze necháváme ostrov Andøya, kam turisté jezdí na „velrybí safari“ pozorovat kosatky, které sem každoročně připlouvají. Pár dnů pádlujeme k jihu průlivy Sortlandsundet a Raftsundet, které na západě souostroví mezi skalami vytvářejí dlouhou a větrnou „chodbu“. Teprve na jejím konci, při táboření na ostrůvku v ústí Raftsundet, se na nás po dlouhé době přijde podívat slunce. Nejdřív ho jen opatrně vítáme staženými kapucemi kajakářských bund, ale později se dá pádlovat i v tričku. Několikrát se přibližujeme skoro na dosah k delfínům, kulohlavcům černým, mořským vydrám, tuleňům a mořským orlům.

Na další plavbě jsme využili příznivého počasí a udělali jsme pár delších přískoků přes otevřené moře. Díky tomu jsme se dostali do ústí průlivu Tjeldsundet, který nás měl přivést k severu. Mezi ostrůvky potkáváme norského domorodce a jeho japonskou ženu, kteří se vracejí z lovecko-sběračské výpravy. Dáváme se do hovoru, oni ve svém člunu, my v kajacích. Ukazuje se, že ani sociální stát není takovým rájem, jak by se naší středoevropskou optikou mohlo zdát. Norové se kvůli živobytí musejí hodně otáčet. A konečně se také dozvídám, že černé a žluté bobule, které jsem posledních několik dní nedůvěřivě ochutnával, jsou šicha černá a ostružiník moruška. Bez obav si je tedy můžeme v libovolném množství sypat do vloček.

Zlodějská liška

Průlivem Tjeldsundet teče poměrně silný proud, jehož směr se dvakrát za den mění. Je tedy třeba sledovat příliv a odliv. Oblast je už civilizovanější – pádlujeme norským venkovem, kde se farmaření snoubí s rybolovem a rekreací. Ani tady ale není problém najít na břehu místo pro stan, dva kajaky a vařič nebo malý ohníček. Obloukem se vyhýbáme přístavu Harstad s poměrně značným provozem. Pádlujeme Toppsundetem a po pravé ruce necháváme nádherný hornatý ostrůvek Grytøya.

Poslední noc táboříme na nepříliš příjemném místě. Přímo naproti nám hučí rybí sádky. Uprostřed noci v předsíňce stanu zaslechnu podezřelé šustění. Spatřím lišku, prchající s Karolíninými kajakářskými kalhotami v tlamě. Situaci naštěstí zachrání trocha křiku a přesně vržená neoprenová bota. Už jsem v životě pádloval na hodně místech, kde „lišky dávaly dobrou noc“, ale tohle?

Patnáctý den výpravy se norské počasí opět ukazuje z horší stránky. Posledních pětadvacet kilometrů k autu je proti větru, lámajícím se vlnám a v mrholení. Vše ale končí nad očekávání příjemně. V přístavu potkáváme rybáře, kterého jsme se na začátek našeho výletu zeptali na parkování. Nabízí nám návštěvu u něj doma a sprchu, ke které později přibyde i večeře…


OUTDOOR Praktické informace

  • Lofoty jsou sice norské, ale na výpravu s kajakem tam po vlastní ose jeďte přes Švédsko. Silnice je kvalitnější a rychlejší (ale kratší prašné úseky by vás neměly zaskočit). Švédská nafta je i o něco málo levnější. Letět můžete do Narviku.
  • Jídlo je v Norsku asi čtyřikrát dražší než v Česku, takže si raději přivezte vlastní. Když si ho navíc rozdělíte do denních dávek, lépe se balí do komor kajaku. Ve větších městech, jako je Harstad, Sonderborg nebo Lødingen, jídlo dokoupíte, nejlevněji v řetězci COOP. S vodou není problém, v přírodě můžete pít z čistých potoků a vodopádů.
  • Nezapomeňte si vzít vlasec a pár háčků s umělými nástrahami. Vlastnoručně chycená treska opečená na ohni chutná líp než vločky. I rybářské nemehlo jako já slavilo úspěch!
  • Táboření je možné kdekoli, ale vyplatí se stavět stan mimo dohled farem. Nejlepší místa jsou na malých ostrůvcích, kde však počítejte se společností ovcí a koz. Pro klidný spánek je dobrý stan odolný větru s vícenásobným křížením prutů.
  • Pádlování za polárním kruhem vyžaduje kvalitní vodácké vybavení a kajak (na Lofotech se dá i půjčit, ale jen na krátké vyjížďky). Voda je studená a počasí velmi proměnlivé, takže je nezbytná i znalost záchrany a sebezáchrany.
  • Pro orientaci ve spleti ostrovů, zálivů a fjordů je klíčová dobrá mapa. Nejlépe v měřítku 1 : 100 000 v nepromokavém obalu spolu s kompasem před kokpitem kajaku. Pro méně zkušené doporučuji pádlovat s průvodcem.
Add Comment Register



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


− 9 = nula

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Free mockups