Goodbye, Ameriko?
„Česká Amerika“ je komplex štol a lomů, leží v chráněné krajinné oblasti Českého krasu mezi Karlštejnem a Loděnicemi. Nejvíce ho proslavili trampové, kteří se sem v dobách totality stahovali do pomyslného i doslovného undergroundu.
Odemykáme bytelný zámek na závoře oddělující prostor temnoty a naplno pracující fantazie od reálného všedního světa. Opouštíme denní světlo a vydáváme se na výpravu do nitra dávno opuštěných, ztichlých chodeb. Do labyrintu štol nás vede Karel, znalec zdejšího podzemí. Rozsvítili jsme baterky a nasadili helmy. Lepkavé bahno nám hlasitě čvachtá pod nohama. „Některá místa, která se většinou dají projít suchou nohou, jsou v současné době zatopena až po pás,“ upozorňuje nás Karel. „Ze speciálních cihel vystavěné klenby, podpírající nestabilní úseky, se na několika místech prolamují a bortí. Ještě horší je situace tam, kde skálu drží staré a tlející dřevěné trámy…“
Při průchodu jednou chodbou jsme museli dbát na to, abychom o podpěry nezavadili a nestrhli je. Balancovali jsme po úzkých kluzkých kolejnicích vyčnívajících z hluboké vody a shýbali se co nejvíce, abychom nízko položené výdřevy neshodili batohem. Z hlasitého hovoru jsme podvědomě přešli na sotva slyšitelný šepot. Jako by každý výraznější zvuk mohl uvolnit masy horniny nad námi…
Limonádový Joe
Odměnou za překonání zvolna se hroutící chodby nám je možnost prohlédnout si nahoru stoupající svážnou štolu i se zařízením, které kdysi sloužilo k tahání vozíků. Stará kolej, torzo kladky a vrátek k ovládání tažného lana tu teď nečinně reziví a pomalu se rozpadají. Přístup sem možná už brzy definitivně odřízne zával. Zapomenuté svědky práce horníků navždy pohltí tmavá, vlhká a nekonečná samota.
V letech 1891 až 1963 se v České Americe těžil vápenec. Po odchodu horníků se průzračnou vodou zatopená dna lomů stala vyhledávaným místem nejen trampů a obdivovatelů technických památek. Hlubiny jezer začali prozkoumávat potápěči, plážičky pod skalními stěnami obsadili nudisté i nenudící se plavci. Do štol a krasových jeskyní se nasoukali speleologové a biologové zkoumající netopýry. Těžbou odhalený masiv prvohorních sedimentů přilákal horolezce a hledače zkamenělin. Pohled do „českého Grand Canyonu“ si nenechali ujít turisté a rodinky výletníků.
Cestu do České Ameriky si pro její fotogeničnost našli i filmaři. Kaňon Velké Ameriky využili už v roce 1964 tvůrci slavného „Limonádového Joea“. Režisér Zdenek Sirový se roku 1989 ve stěnách stejného lomu snažil navodit iluzi Divokého západu v kovbojce „Cesta na jihozápad“. Díky „českým westernům“ tak lidové jméno starého důlního díla dostalo další rozměr. Amerika Česká hrála Ameriku skutečnou a její stylizace na stříbrném plátně kraj na Karlštejnsku ještě více zpopularizovala.
|
Topografie temnoty S ukončením těžby na Mořině po sobě horníci zanechali dva oddělené komplexy důlního díla. Západní systém se rozrostl do pěti podzemních, navzájem propojených pater a mnoha různě velkých lomů. Ty se později staly útočištěm trampů, kteří tu zakládali své osady a tábořiště. Jména jako Kanada, Soví ráj, Supí lom, Jižní kříž nebo Liščí lom znějí dodnes romantikou zlatých trampských časů. Komín smrti, zával Naděje, Netopýří komín, Modlitebna nebo Vlčí štola zase tajemnem černého podsvětí. Největším lomem západní části je Malá Amerika, jejíž zatopené dno leží na úrovni bývalého 5. důlního patra. Východní šestipatrová část s Trestaneckým, Půlnočním, Slunečním lomem a Velkou Amerikou představuje systém štol, v nichž dopravu obstarávaly nákladní automobily. Velká Amerika je s dnes zatopeným dnem největším ze starých lomů České Ameriky. Vznikla postupným sloučením čtyř rozšiřujících se „nálevek“. Sousedí s Trestaneckým lomem, se kterým ji spojuje nejen systém starých dopravních štol, ale i tunel pro náklaďáky. Dno Velké Ameriky leží 60 metrů pod úrovní okolního terénu a její kaňon je dlouhý 800 metrů. Těžbu ve východní části ukončil roku 1963 mohutný sesuv zvětralé horniny z jižní stěny Velké Ameriky. |
Spásná mříž
Staré mořinské doly dnes vlastní společnost Lomy Mořina s. r. o. Přestože se snaží zajistit vstupy do nebezpečných štol bytelnými plechy a silnými mřížemi, vyvíjejí ilegální návštěvníci až neuvěřitelné úsilí k odstranění těchto zábran. Mříže jsou rozřezány, zámky vypáčeny a plechové dveře vyvaleny jen pár dnů po jejich instalování. Trampové, zvědavci a výletníci pronikající do nitra starého dolu si ale neuvědomují, jak je to nebezpečné.
Skalními okny galerie Malé Ameriky pronikalo do Hlavní štoly jarní slunce. Stáli jsme nad masivní mříží, kryjící starou výtahovou šachtu a snažili se dohlédnout na její zatopené dno. Propast obdélníkového tvaru se zbytky strojního zařízení spojuje chodbu galerie se spodním 4. patrem, odkud až do roku 1958 tahal výtah naložené hunty. Návštěvníci štol se tudy v minulosti často spouštěli na malý poloostrůvek, lákavě vybíhající do vod zeleného jezera na dně Malé Ameriky. „Šachtu jsme museli zabezpečit, protože už nám do ní padalo moc lidí,“ vysvětlil nám Karel přítomnost mříže. „Paní, která tam sklouzla naposledy, měla velké štěstí. Pád z dvacetimetrové výšky do vody skrývající zbytky výtahové klece kupodivu přežila. Před ní se ale v zatopené šachtě zabil muž, který si k jejímu okraji jen odskočil na záchod…“
Ročně dochází v oblasti České Ameriky k několika smrtelným úrazům. Většinou se jedná o pády do lomů nebo šachet ve štolách. S horšícím se stavem podzemních chodeb však roste i nebezpečí závalů a zřícení uvolněných bloků kamene. Stěny lomů jsou na mnoha místech zvětralé a nestabilní. Zamezit lidem v přístupu do nebezpečných lokalit je ale téměř nemožné. Svahy, po kterých lidé do lomů sestupovali, se odstřelovaly. Velká Amerika byla obehnána ocelovým lanem a opatřena výstražnými cedulemi. Přesto ale lidé znovu a znovu podnikají riskantní sestupy a pronikají do štol.
Zatopená chodba
Česká Amerika má před sebou nejistou budoucnost. O definitivní znepřístupnění důlních děl se zasazuje nejen báňský úřad, ale třeba i ochránci vzácných společenstev netopýrů, pro které jsou podzemní chodby vhodným zimovištěm. Obávají se, že nezvaní návštěvníci netopýry ruší a způsobují jejich úhyn. Kuriózně se uvažovalo i o vypuštění respekt budících medvědů do kaňonu Velké Ameriky.
Na sklonku dne stráveného pod zemí jsme svážnou štolou sestoupili na úroveň 5. patra. Kdysi představovala hlavní dopravní cestu ze dna Velké Ameriky. Kámen se tudy vyvážel k drtičům a třídičům. Svážná štola navazuje na vodorovnou Vodní štolu, vedoucí na dno Trestaneckého lomu (Mexika). Vodní štola je dnes zatopena do výšky pasu, ale naše zvědavost byla velká. K překonání hluboké vody byl vysokými gumovými rybářskými holinami vybaven jen Zdeněk. Zatopenou štolou se vydal do neznáma směrem k lomu, který kdysi sloužil komunistům jako pracovní lágr pro politické vězně. Vrátil se se zjištěním, že voda je příliš hluboká…
|
Hrůza v podzemí
Dvě legendy České Ameriky
Pověst o německém vojákovi jménem Hans Hagen je už dnes nezbytným mořinským folklórem. Příslušník okupační armády se prý ve starých štolách schoval při ústupu svých vojsk v květnu 1945. V bezvýchodné situaci ho přemohlo šílenství, které ze zoufalého člověka udělalo agresivní zvíře. Hagen začal napadat nezvané vetřelce rušící klid jeho temného podzemí, zabíjel je, okrádal a děsil. Možná také ale spáchal krátce po ukrytí do štol sebevraždu a všechny ty hrůzy má na svědomí jeho rozzlobený duch. Na křižovatce štol v západní části dolů dodnes visí gong (i když už dávno nepůvodní). Vypráví se, že jeho tón Hagena přivolá a uvalí kletbu na toho, kdo zazvonil. Hrozba je pro mnohé silným lákadlem a Hagenova štola je díky této pověsti jedním z nejnavštěvovanějších míst Ameriky. Po léta tradovaný a lidovou fantazií rozvíjený strašidelný příběh o podzemním démonu zvyšuje vzrušení všech návštěvníků štol. Legenda se v podvědomí tiše plíží za člověkem, procházejícím vlhkou temnotou starého důlního díla. Přes svou nereálnost funguje. Obohacuje pobyt v podzemních chodbách o další emocionální dimenzi, o lehké mrazení v zádech a o zvýšenou aktivitu fantazie. Je nemožné dopátrat se skutečné podstaty této pověsti, ale postava šíleného vojáka neoddělitelně patří ke koloritu České Ameriky. Skupiny trampů s loučemi zapálenými u ohníčků dodnes podnikají rituální půlnoční výpravy do Hagenovy štoly s cílem rozeznít podzemím pověstný gong. Bohužel si někdy před takovou cestou dají na kuráž příliš mnoho alkoholu. K tomu, aby se z podzemí ve zdraví nevrátili, už proto útok starého vojáka není zapotřebí.
Dalším tajemným místem, provokujícím hledače všeho druhu, je dosud neobjevené pokračování Hlavní západní štoly známé jako Bájná štola. Je k vidění jen na německých válečných plánech a její fyzickou podobu se marně snažilo odhalit mnoho prospektorů. Prokousávají se starými závaly, studují zažloutlé mapy podzemí a doufají, že jednou projdou ztracenou štolou až do lesa nad Kubrychtovou boudou. Někteří pochybují, že taková štola vůbec existovala. Staří skaláci ze Srbska ale tvrdili, že si Bájnou štolou zkracovali cestu do práce. Její existenci naznačují i haldy patrné v lese nad Bubovickým potokem, kde prý měla ústit na povrch. |
Více geografických zajímavostí a tajemných míst v ČR je popsáno na www.moskyt.net.
Napsat komentář